Donald Tusk zvolený do čela EU je signálem pro válku s Ruskem. Do zbraně volají hlavně čeští pravdoláskovci!

Napsal Svět kolem nás dne 1. září 2014. Kategorie Zahraniční

Dramatický sled událostí z posledních dnů nabral ještě divočejší průběh v posledních hodinách, kdy Bohuslav Sobotka zůstal jako osamělý rytíř na bojišti obklopený hordou kumpánů, kteří mají úplně jiný názor a touží po krvi, bez o hledu na lid, vlast a národní zájmy. Jak děsivá eskalace událostí se tu před námi rozvíjí, to si nyní zkusíme velmi rychle zanalyzovat a vyvodit si z toho případné důsledky, které se budou týkat v nejbližších týdnech a měsících každého z nás.

Donald Tusk nahradí Hermanna von Rompuye na postu prezidenta EU

Bílému domu se povedl tento uplynulý týden majstrštyk. Pomocí vyhrožování a vydírání díky záznamům NSA z odposlechů evropských politiků, se podařilo získat potřebné hlasy a překvapivě zvolit evropským prezidentem extrémního válečného polského jestřába Donalda Tuska, těžce pro-americky orientovaného politika, který touží po konečném řešení Studené války [1]. Tusk je trojským koněm Bílého domu v Bruselu. Jeho zvolení do čela říšského prezidentského euro-úřadu je jasným signálem pro konfrontaci s Ruskem a pro návrat amerických vojsk na evropské území, odkud v 90. letech Američané postupně odešli. Spolu s nimi se navrátí do Evropy i nukleární balistické rakety namířené na Ruskou Federaci, na což už dva měsíce upozorňují ruské noviny s odkazem na ruskou FSB, která před plány jaderné re-militarizace Západní a Východní Evropy varuje už pěknou řádku měsíců.

Na cestě ven z NATO ze strachu z jaderné konfrontace s Ruskem

Putinovo rozhodnutí výhledově začít instalovat jaderné balistické rakety krátkého a zřejmě i středního doletu na Kubě [2] je tak nyní v jasném kontrastu k rozhodnutí evropských politiků zvolit cestu vojenské konfrontace a války s Ruskou Federací. Váleční jestřábi v nejvyšších patrech unijní politiky získali navrch, bohužel. Bohužel pro občany evropských zemích, kteří se nyn&a mp;i acute; musí začít připravovat zcela regulérně na 3. světovou válku, před kterou nás může ochránit už pouze jedna věc, která není nijak lichotivá, ale pro zachování míru bude nezbytná: odstoupení od uzavřených bezpečnostních smluv s agresivním NATO. Z pohledu historické analogie se nacházíme na časové ose někdy na jaře roku 1938, kdy už není jiné cesty z mezinárodní politické krize než cesty k vypuknutí války, pouze se ale ještě neví, kdy přesně to bude.

Summit V4 v Budapešti odhalil první rozpory mezi Českem, Slovenskem a Maďarskem na jedné straně a Polskem na straně druhé. Polsko prosazuje v EU americkou politiku, nelíbí se Praze, Bratislavě a Budapešti…

Česká republika, Slovensko a Maďarsko v žádném případě nepůjdou do války s Ruskem. To je realita a fakt, který potvrdily i poslední výroky Bohuslava Sobotky [3], Roberta Fica [4] a Viktora Orbána [5] ve vztahu k eskalaci situace a tlakům na další sankce a vojenské řešení konfliktu na Ukrajině. Tyto tři země se vydaly v posledních dnech cestou ven z NATO, přestože nikdo z médií to tak zatím nevnímá, ovšem vojenští stratégové v Bruselu toto interpretují už zcela jasně, jak zaznělo koneckonců i včera na tiskové konferenci po zasedání EU, že Česko, Slovensko a Maďarsko v konečném důsledku nikdy nezvednou ruku pro konfrontaci s Ruskem, která by překročila rámec „komorních sankcí“, což je výraz pro sankce, které nepoškozují ani Rusko, ani zmíněné 3 země.

Rychlá shoda v EU na minulých sankcích proti Rusku byla možná až dosud právě pouze díky tomu, že šlo o komorní sankce, neboť jejich přijetím se pouze deklaroval diplomatický postoj, nikoliv vnitřní přesvědčení. Jenže držení pózy na poli diplomacie proti Rusku nefunguje. Divadelní figura EU je nepřesvědčivá a v Kremlu vnímána pitoreskně, bez špetky důstojnosti. Ovšem právě tuto jalovost evropské politiky vůči Rusku má změnit nové politické vedení EU v čele s novým prezidentem Tuskem. Ovšem tato cesta je nejen cestou z bláta do louže, ale spíš rovnou z pod okapu přímo do horoucích pekel.

Velké Polsko a převzetí vlády nad Slovany

Polsko chce válku s Ruskem z historických důvodů. Obsazení části Ukrajiny a znovuvytvoření Velkého Polska je pouze učebnicovým scénářem možné motivace. Ve skutečnosti jde o jinou snahu, totiž o obrovské úsilí Varšavy, aby převzala vedoucí úlohu slovanských a obecně i post-komunistických zemí v Evropě. Poláci se snaží o uchopení této slovanské vůdčí pozice velmi dlouho, už od středověku a s různými úspěchy se jim to dařilo, i když obvykle jen na krátkou dobu. Konečným cílem je eliminace Mo skvy jako mocenského centra ve Východní Evropě a jeho přesunutí do Varšavy.

 Polská armáda obsazuje Těšínsko v říjnu 1938

Bez ruské hrozby na východě získá Polsko křídla a stane se samo hrozbou jak pro Slovensko, tak i pro Českou Republiku. Všichni pamatujeme na 1. Republiku, která čelila útoku polských a maďarských vojsk, viz. boje o české a slovenské pohraničí. Tahle válečná epizoda, dodnes důsledně upozaďovaná dnešními historiky, včetně toho, že Polsko de facto vyprovokovalo II. sv. válku útokem na Německo, což je dodnes výbušné a v médiích utajované a zakazované téma, podobně jako téma Holocaustu a bizarních p očtů židovských obětí, představuje hlavní důkaz skutečně motivace Polska k nevraživosti vůči Rusku.

Pokud se vrátíme do Česka, tak můžeme konstatovat, že posledním normálním politikem v této šílené protiruské kampani v Evropě je český premiér Bohuslav Sobotka. A nutno dodat, že to je hodně překvapivé zjištění u politka, který nějakými pevnými politickými pilíři své názorové konzistence nedisponuje. Ovšem jedna věc se mu nedá upřít, že dokáže vycítit smrtelnou hrozbu a krizi. To dokázal koneckonců těsně po volbách, když efektivně vynuloval pokus o stranický puč ze strany Michala Ha ška. Sobotka zřejmě opravdu odhalil hrozivé obrysy scénáře Bruselu, který vede celou Evropu krůček po krůčku k otevřenému válečnému konfliktu s Ruskou Federací.

Hranice naší země nemáme garantované!

Jaké máme signály? Tak především si všimněte, že v médiích už se politici nebojí mluvit o „válce s Ruskem“. Putin vysílá do světa prohlášení, v nichž se opírá o počty rozmístěných nukleárních hlavic na ruských balistických nosičích [6], zatímco čeští pravdoláskovci v čele s jistým šlechticem se špatnou českou výslovn ostí volají po vstupu vojsk NATO na Ukrajinu a po vyzbrojování kyjevské junty zbraněmi ze západu, bez ohledu na hrozby ze strany Ruska a bez ohledu na národní zájmy naší země, její bezpečnosti v evropském kontextu a jejího přežití na mapě Evropy v případě vypuknutí 3. světové války. Protože Česko by po takové válce zřejmě z mapy Evropy zmizelo, spolu se Slovenskem.

Česká Republika a ani Slovensko nemá své hranice historicky akceptované ze strany sousedů, jak uvedla nedávno Komsomolská Pravda v článku Valerije Karpovcova a jediná země, která bilaterálně uznala a uznává historické hranice ČR a SR je bývalý Sovětský Svaz a jeho nástupce, dnešní Ruská Federace. Ani Německo, ani Polsko, ani Maďarsko neuzavřeli s ČR ani SR smlouvy o „historické akceptaci hranic“, což je diplomatický instrument, který v mírovém stavu sice nehraje roli, ale v případě poválečného uspo řádání je naprosto klíčový pro zachování zemských hranic. Po příští válce, ať už se bude jmenovat jakkoliv, může Česko zmizet z mapy světa, a to zcela legálně a právně, podle mezinárodního práva, neboť historicky 2/3 jeho území mělo německý historický a etnický původ, ze stejné poloviny má Slovensko historický i etnický renonc ohledně prokazatelně maďarského území. Existují totiž dva děsivé scénáře, které povedou k této tragédii pro naše dva národy, pokud vojska NATO vstoupí na Ukrajinu a vypukne válka s Ruskem.

Rusko nevnímá jako nepřítele Česko ale NATO a Washington, proč Obama štve Evropu proti Moskvě?

Ten první předpokládá, že Česko dodrží všechny dohody a v případě války s Ruskem bude společně s NATO vést válečné operace na frontě proti Rusku. Pokud se Rusko rozhodne pro konvenční válku, ve které nemá Rusko v Evropě konkurenta, budou ruské tanky ve Střední Evropě nejpozději do měsíce od vypuknutí bojů. Česko zanikne a stane se zřejmě ruským protektorátem, po vzoru Čečenska nebo Abcházie. Pokud se NATO podaří postupující ruské bojové pozemní svazy zastavit operačně-taktickými nukleárn&i acut e;mi zbraněmi, Rusko odpoví stejnými zbraněmi a z Česka se stane potom spálená země. Kde v té době bude pobývat Karel Schwarzenberg a další váleční štváči? Odpověď známe: v USA, kam zavčas utečou, kde již mají nakoupené pozemky a domy. Utečou tam ale bez svých naivních voličů, pochopitelně, ti v Česku zůstanou napospas svému osudu.

Druhý scénář předpokládá, že Česko couvne a nepřipojí se k NATO a k válce proti Rusku. K tomu teď směřuje politika vlády Bohuslava Sobotky. To nás sice ochrání před ruskou odvetou, ale nikoliv před obsazením naší země vojsky NATO, které zahájí okupaci naší země i proti naší vůli kvůli strategické frontové poloze Česka. NATO nebude českou neutralitu respektovat. Hlavní je, že 1. válečný front se očekává na polském území, pro vstup do Střední Evropy je toto nejsnadnější cesta, takže válku s Ruskem by opět odneslo nejvíce Polsko.

Dojde na okupaci Česka ze strany NATO?

Ustupující polská vojska by se přesunula na jih, právě na území Česka. Vytvoření okupačního území v ČR i proti vůli české vlády by bylo nezbytné pro NATO, přeskupení pozemních vojsk NATO by v členitém pohraničním terénu ČR bylo dobře chráněno pozičně před nepřítelem, podobně jako za II. sv. války, kdy právě na českém území odolávaly nacistické jendotky nejdéle až do konce války, s výjimkou Dunkirk ve Francii. Rusko by však tento ústupový manévr předpoklá dalo a snažilo by se mu předejít otevřením 2. válečného frontu přes Slovensko a Česko, ve snaze vpadnout Polsku do zad z jihu. Rozbor potenciální ruské invaze do Evropy ve válce s NATO byl komentován v dokumentárním cyklu „Fronta“ na ruské státní televizi.

Oba tyto scénáře však počítají s tím, že žádná ze stran neztratí hlavu a nepoužije v konfrontaci strategické jaderné zbraně. V takovém případě by Evropa shořela v nukleárním ohni, zatímco Rusko i USA by jadernou výměnu zřejmě přežily, zčásti, i když s obrovskými ztrátami. Velikost území obou zemí dává šanci na přežití. Ne však na hustě obydleném a malém území Střední Evropy. Zde bychom zařvali všichni, bez rozdílu, jeden vedle druhého.

 Hromadná konverze peněz do zlata je hlavním trendem před začátkem každé velké války…

Česká elita a průmyslníci začali přesunovat své majetky do zlata ve Švýcarsku. Hromadně. Za posledních několik měsíců bylo konvertováno do zlata více peněz, než kolik jich bylo konvertováno za posledních 30 let dohromady. Něco se děje, něco se chystá, děsí se investoři po celém světě. Zlatá diverzifikace nabírá neuvěřitelné obrátky. Něco podobného bylo možné vidět pouze v letech 1938 a 1939 v Evropě, těsně před vypuknutím války. Investoři a finančníci z nejvyšších kruhů vyklízejí monetní trhy a ukládají zisky do zlata a drahokamů, hlásí ruský komentář listu Ekonomist. Čeká se válka? Z pohledu neskutečných manévrů na trhu se zlatem zcela jednoznačně! Válka se stane katalyzátorem globální ekonomiky, rekonstrukce zničené planety (všimněte si, že není použito slovo „světa“) nastartuje nový světový růst, válka ale už ve skutečnosti dávno hoří, i když zatím jen na ekonomickém poli.

Evropa si myslí, že dokáže Rusko vojensky porazit, politici v Bruselu ztratili rozum

Ruské televizní stanice už více než měsíc vysílají dokumentární pořady a polemiky o jaderných zbraních, válkách, jaderných testech, noviny přinášejí obrázkové články o tom, co dělat, když by nastala jaderná zima, prezident Putin odkazuje v rozhovorech na jaderný arzenál Ruska a evropští politici div nevyškrábou oči českému premiérovi za to, že jako jediný matador v EU se snaží uhasit první jiskry doutnajícího válečného pekla 3. sv. války v Evropě. Je načase, aby občané se ozvali. Aby vyšli do ulic, aby varovali před hrozící 3. sv. válkou.

Nespoléhejte na to, že Putin nepoužije jaderné zbraně! Rusko je odhodláno vymazat Evropu z povrchu planety, pokud se NATO pokusí o invazi do Ruska, Putin použije jaderné zbraně bez zaváhání, při sebemenším náznaku ohrožení Ruska nebo ruských občanů, které by kdokoliv ohrožoval zbraněmi, invazí či přímým vojenským útokem. Za tohle nám Krym ani Ukrajina nestojí. Nechejte Moskvu, ať se vypořádá s kyjevskou juntou po svém. Oni svrhli demokraticky zvoleného prezidenta, Brusel jim pomáhal. Washington jim pomáhal. Kdo z n&a mp;a acute;s má zájem tahat horké kaštany z ohně za kyjevskou juntu? Komu prospěl Majdan v konečném důsledku? Profitují z něho pouze USA a ukrajinští oligarchové. To stojí k zamyšlení.

Jak dlouho se necháme okrádat?

Do mé kanceláře: Finanční poradenství chodí mnoho podvedených lidí, kteří nemají peníze na právníky. Jsou podvedeni, okradeni, nebo mají podivné exekuce.

Příklad č.1 /Zajímavé pohledávky exekutorů:

Mladý muž, který ještě stále pracuje má dluh u KB za vedení účtu v částce 4.394,67 Kč. Tento dluh odkoupil exekutor JUDr. Marcel Smékal od Českého inkasního servisu s.r.o. a pohledávku si navýšil na částku 113.196,35Kč.

Ten samý dluh za vedení účtu v KB v částce 4.394,67 vymáhá ten samý exekutor

s navýšením na částku na 34.824,20Kč.

Mladík si půjčil od KB 120 000,-Kč na auto, které potřeboval na dojíždění do zaměstnání. Po splacení částky 50 000,-Kč havaroval a auto bylo na odpis. Po ukončení neschopenky byl propuštěn. KB si dluh navýšila na 199.647,81Kč. JUDr. Marcel Smékal si částku navýšil na 705.722,86Kč.

Jen Judr. Marcel Smékal za dlužnou částku 204.042,48Kč si chtěl vydělat 649. 700,93Kč. Pochopitelně jsem mu to trošku změnila.

Další jeho podivná pohledávka, kterou vymáhá JUDr.Petr Kocián z Brna je ve výši 145. 398, 66Kč od SERRAGHIS MANAGMENT LTD se sídlem na Kypru. Pohledávka mu byla předána společnosti S.A. AVALON CONTINENTAL s registrací na Britských Panenských ostrovech. Zastoupeni jsou našimi právníky z Prahy. Tato pohledávka prý vznikla u ČESKÉ SPOŘITELNY. Pán sice žádal o půjčku v částce 70 000,-Kč ve spořitelně v Nymburku. Tam mu byl však úvěr zamítnut, měl negativní zápis z KB. Podle zjištěných materiálů mu byl poskytnut úvěr v Přerově. Problém je ale v tom, že ten mladík tam nikdy nebyl. Zadáte-li si do vyhledávače AVALON CONTINENTAL, najdete několik stran o tom, jak společnost z Panenských ostrovů vymáhá dluhy na našich občanech s pomocí exekutora JUDr. Petra Kociána z Brna. Někteří lidé přišli i o střechu nad hlavou. Jestli oprávněně, nebo podobně jako tento mladík nevím.

V kterém státě mohou naši lidé vymáhat pohledávky cizinců a dělat z nich bezdomovce?

Kolik podobných exekucí donutí mladé lidi aby nechodili do práce? Vždyť když jim část výdělku vezme stát na daně, sociální a zdravotní pojištění, zbytek exekutor, nemůžeme se divit, že raději dostávají sociální dávky od státu a zbytek si seženou. Krádeží, přepadáváním a různým nezákonným způsobem. Tento mladík nechce páchat trestnou činnost a chce své dluhy zaplatit dříve, než si založí rodinu.Je to příběh jednoho mladíka, kterého rodiče vyhodili z domu hned jak zjistili, že se o něho zajímá exekutor.

Neměl peníze na právníka a poštu si nevyzvedával. Nebyl doma hodně dlouho. Nezbylo mu, než jít do INSOLVENCE. Insolvenční správce o těchto podivných exekucích věděl a přesto se nesnažil je popřít. Proč také? On má přeci zajištěných přes 1 000,-Kč měsíčně za každého klienta na 5let. Proč by jeho dluhy snižoval? Soudce také nezajímá oprávněnost exekucí. Kde tedy hledat spravedlnost? Mnoho mladých lidí, kteří mají podobné exekuce, nemají zájem pracovat, proto že jim nezbývá ani na dopravu do práce. Žijí na sociálních dávkách, páchají trestnou činnost a dávají se dohromady s tím, že se poučili UKRAJINOU a udělají si pořádek sami. Já to sama nezastavím!

Kde vezme stát na důchody, když platí dávky těm, co si své problémy řeší nezaměstnaností a kriminální činností?

Příběh č.2

V červenci roku 2013 přišla do mé kanceláře paní, která svého syna včas

z domova nevyhodila. Dokonce si sama brala půjčky, aby mu pomohla splácet dluhy, které si svou nerozvážností syn nadělal.

Začátkem května r.2012 přijel exekutor Mgr. René Mohyla z Přerova do bytu paní V. vymáhat exekuci na syna Ondřeje byla necelých 180 000,-Kč. René Mohyla řekl paní V., že za dluhy svého syna a exekuce ručí svým majetkem a všechno včetně záclon a lampičky ji polepil. Paní plakala že už si pračku, ledničku, ani televizi nekoupí proto, že se zadlužila i ona, aby synovi pomohla dluhy splatit. René Mohyla se ji zeptal čí je byt. Odpověděla že družstevní, a ona je členkou družstva. René Mohyla ji slíbil že má známého, který jim pomůže. Ondra mu dal své tel.číslo a na něj se mu ozval pan Oračko z Přerova. Dohodli se, že přijede s věřitelem panem Míčkem, který jim peníze půjčí na zástavu bytu. Stále se mluvilo o zástavě bytu a že věřitel chce být zapsán jako člen bytového družstva. Podklady k bytu jim poslal Ondra e-mailem naskenované. Za zprostředkování půjčky chtěl pan Oračko původně 144 000,-Kč. Tak že půjčka byla nakonec dohodnuta na 400 000,-Kč. O žádném převedení bytu se nemluvilo. Naopak pan Ing. Vladimír Míček několikrát říkal, že o byt nemá zájem. Dohodli se, na splátkách 6 800,-Kč měsíčně že je bude splácet Ondra a dokonce mu pan Míček řekl, kde si má založit účet na splácení. Přijeli znovu 23.5.2012 vyzvedli si paní V. z práce na hodinku až dvě jen k podpisům smluv, které si paní u notáře nečetla. Vždyť i na Bytovém družstvu když se ho paní ptala co tam má napsat řekl, že jde o výpomoc paní V. Paní V…to utvrdilo, že se jedná o výpomoc a zástavu než se zaplatí půjčka. Netušila, že mu byt v hodnotě 1 700 000,-Kč převedla za 400 000,-Kč. Z nichž předala 200 000,-Kč panu Oračkovi. Jak po ni žádal i pan Míček. Pan Míček stále vysvětloval, že je to jen záruka na půjčku a že bude veden jako člen družstva tak, jak byl veden i její bývalý manžel. Při podepisování smluv u notáře se spěchalo. Ona do práce, oni zpět do Přerova. Kopie všech smluv ji přišly asi za dva měsíce. Když si vše paní Víš. pročetla, pochopila, že se ji byt nevrátí ani až splatí Ondra půjčku. Byt na pana Míčka převedla a ona ve svém bytě může bydlet jen do roku 2015. Pak se musí bez náhrady vystěhovat. Popadl ji vztek a syna z bytu vyhodila. Bohužel POZDĚ!!! Ondra platil 6 800,-Kč na účet vedený v Uni Credit Bank, jak mu to pan Míček doporučil. Po roce ho dohonily další exekuce, které mu zaměstnavatel musel strhávat ze mzdy. Účet mu exekutor zablokoval a pan Míček nedostával oněch 6 800,-Kč měsíčně. To ale pan Míček musel vědět, když mu doporučoval aby si založil Ondra účet v Uni Credit Bank. Měl tak důvod proč paní z bytu vyhodit po roce pro nezaplacení nájmu. V bytě ale byla trvale hlášena i dcera paní V., která bydlela momentálně v bytě svého známého. Vše jsem popsala a podala návrh na vyšetření podvodu na Státní Zastupitelství.

Dne 7.srpna 2013 mi volala dcera Andrea paní V...že maminka se musí do zítra z bytu vystěhovat a nemá kam. Chce proto vyskočit z okna, aby panu Míčkovi byt uvolnila. Okamžitě jsem jela k nim a paní V. jsem vysvětlila proč to nemá dělat a že nemá byt jen tak bez náhrady opouštět, že tak panu Míčkovi dala více než 1mil.Kč. Měla jsem dojem, že jsem paní přesvědčila, aby si život nebrala.

Druhý den jsem měla narozeniny a chystala jsem pohoštění pro gratulanty.

Zvoní mi telefon. Zvednu ho a volá mi Andrea, dcera paní V., že mamka chce skočit z okna, proto že pan Míček je opět u nich a trvá na okamžitém vystěhování. Vytočila jsem číslo 158 a oznámila, že na adrese Jana Masaryka, číslo…… chce ze čtvrtého patra vyskočit paní. Jestli by tomu nemohli zabránit. Nedalo mi to a zavolala jsem i švagrovi aby pro mne přijel. Chtěla jsem si být jistá, že na mé narozeniny nikdo život sám neopustí. Přijel asi za 15 minut a jeli jsme k paní V. Před domem nastupovali dva policisté do auta a já se jich ptala, jak to nahoře vypadá, jestli tomu neštěstí zabránili. Odpověděli, že je vše v pořádku. Z okna se dívala dcera paní V. a otevřela mi vchod do domu. Přišla jsem do bytu a tam seděl černovlasý a opálený pan Míček. Řekla jsem mu, že s tím vystěhováváním musí počkat jak rozhodne soud. Řekl mi že tam nemám co dělat a že mám vypadnout. Že je to jeho byt. Opakovala jsem, že je podána žaloba na St.zast. a že má počkat na vyšetření policie. Pan Míček mi nabízel 15 000,-Kč se slovy: tady máte 15 000,-Kč a vypadněte a nezajímejte se o to. Zasmála jsem se mu, že nejsem tak lehce úplatná. Že jsem si zjistila jak s panem Oračkou z Přerova podnikají a že tento kšeft jim bohužel nedopadne. Chvilku jsme se dohadovali. Nakonec to vypadalo že si pan Míček uvědomil, že vím o jaký podvod šlo. Už netrval na okamžitém vystěhování. Jsem kuřačka a chtěla jsem si zapálit cigaretu. Postavila jsem se k otevřenému oknu a zapálila si cigaretu.V levé ruce jsem držela telefon a chtěla jsem zavolat švagrovi, kterého jsem zatím poslala domů, že mu pak zavolám aby pro mne přijel. /Bydlí kousek od toho domu, kde se vše odehrávalo/. Než jsem našla číslo volané jako poslední, chtěla jsem si odklepnout cigaretu z okna ale tak, abych neodklepla popel sousedům na parapet. Vyklonila jsem se z okna a v tom do mne pan Míček strčil dost silně se slovy: Já jsem Vám řekl, abyste vypadla. Jak jsem se lekla, zmačkla jsem omylem opět číslo 158. V pravé ruce jsem držela cigaretu a bránila jsem se a nahlas mu nadávala co si to dovoluje na mne sahat. Pan Míček mne chytil pod krkem a já se opět vyškubla. Ovšem na krku jsem měla tři pořádné škrábance. Sotva skončila hádka a pan Míček si uvědomil, že dokážu stát pevně na svých nohou, někdo zvonil. Byli to ti dva policisté. Pan Míček si vzal jednoho z nich do chodby a předával mu balíček tisícikorun z kapsy, které dával mě. Policisté chtěli můj obč. průkaz a řekli mi, že byt je pana Míčka a pokud si pan Míček přeje abych ho opustila, musím tak učinit hned. O tom, že je podané oznámení na Státním Zastupitelství jsem jim řekla a oni mi odpověděli, že až se to vyřeší, pak se může paní vrátit. Nikdo z nich si ani nevšiml oněch tří škrábanců na krku a neptali se proč jsem křičela, což jistě v telefonu slyšeli. Neposlouchali ani to, že mne pan Míček chtěl vyhodit z okna. Opět jsem si uvědomila jak silnou mám ochranu, ale někde na hoře. Paní V. se musela vystěhovat druhý den.

Obrátila jsem se na jistou právničku z Pardubic a požádala ji o pomoc paní V. Paní V. ji zaplatila 22 000,-Kč. Pak jsem se dověděla, že to státní zástupkyně žalobu zamítla. Já jsem zjistila od jistého pána z Přerova, že za panem Míčkem v Přerově stojí lidé i z politiky. Tento případ není první a asi ne poslední. Jak je vidět, soudci kryjí podobné podvodníky. Státní zástupkyni muselo dojít, že paní rozhodně nechtěla prodat byt v hodnotě 1.600 000,-Kč za 400 000,-Kč a 200 000,-Kč z toho dát za zprostředkování.

Otázka je:

JAK DLOUHO NECHÁME SPOLUOBČANY OKRÁDAT O STŘECHU NAD HLAVOU? OPRAVDU SI NECHÁME „VYRÁBĚT“ BEZDOMOVCE, KTERÝM BUDE STÁT PŘISPÍVAT NA BYDLENÍ V PRONÁJMU U TĚCH, KTEŘÍ MĚLI PENÍZE A MOHLI SI KOUPIT CELÉ PANELÁKY? VŠE SE NÁM JEDNOU VRÁTÍ! OTÁZKA JE KDY? NA TO ODPOVĚDĚT NEUMÍM. KDE VEZME STÁT PENÍZE NA DŮCHD PŘÍŠTÍ GENERACE? NEBYLO BY LEPŠÍ, KDYBY SI DLUŽNÍCI SAMI NEMOVITOSTI PRODALI ZA ODHADNÍ CENU? UHRADILY BY DLUHY A ZA ZBYTEK SI MOHLI KOUPIT LEVNĚJŠÍ BYDLENÍ? MOBILNÍ DŮM SE NECHÁ KOUPIT ZA 200 000,-KČ. K TOMU KOUSEK ZAHRADY A OPĚT MAJÍ LIDÉ KDE BYDLET BEZ DOPLÁCENÍ OD STÁTU. PRAVDA JE, ŽE BY TAK NEVZNIKALI DALŠÍ MILIONÁŘI, KTEŘÍ VYDĚLÁVAJÍ NA CHUDÝCH OBČANECH.

JAK JSEM POZNALA EXEKUCI JÁ

Náš pozemek u rod. domku měřil přes  1200 m2. Pozemek měl dva vchody.

Každý z jiné ulice. Dokud měl manžel dost síly udržoval ho celý. Jak stárl

nestačil ho celý udržovat ani uklízet výkaly po dvou psech které jsme měli.

Majitelem domu jsem byla jen já a rozhodla jsem se že prodám část pozemku.

Představovala jsem si  že by tam stál  nový dům, ale my jsme na novou stavbu

neměli peníze.  Jako OSVČ jsem dělala dlouho finanční poradenství a reality.

Řešila jsem i podvody realitních kanceláří s klienty kteří si na RK stěžovali.

Nechala jsem se však přesvědčit jedním známým že jistý realitní makléř /bývalý

policista/  má klienty ze kterých si budu já vybírat svého souseda. Což se mi

líbilo proto že jsem nechtěla mít souseda který by si chodil do naši kůlny kde

máme mrazák stále plný potravin nakupovat zdarma. S prodejem se muselo

spěchat. Proto že  město mělo dělat rekonstrukci inženýrských sítí vedoucích

před domem. Známý mne ujistil že bývalý policista by si neudělal ostudu

s podvodem a já mu uvěřila. Pozvala jsem  realitního makléře pana Per.. domů a

on na mém počítači sepsal smlouvu. Chtěla jsem za pozemek 750 000,-Kč. On

však začal vodit lidi po celém domě a tvrdil mi že z balkonu v prvním patře je

nejlépe vidět celý pozemek a já se pak se zájemcem dohodnu kolik m2  z něho

prodám. Nakonec jsem se  rozhodla  sítě vybudovat abychom nemuseli tolik

spěchat s prodejem.  Pan Per… se stále snažil dělat nějaké podvody a dokonce

prodával celý dům. Vážnému zájemci o pozemek dokonce řekl, že   je pozemek

prodaný. Pozvala jsem si právníka, pana Per… a jeho právníka k jednání.

Dohodli jsme se, že už žádné kroky dělat nebude a až budu mít   správného

zájemce tak on si s ním sepíše kupní smlouvu. Jenže za tři dny po této dohodě

mi pan Per… přinesl k podpisu  kupní smlouvu, kde bylo napsáno  že Kateřina

Chu…  z Prahy kupuje můj pozemek za 850 000,- Kč, které jsem při podpisu

této smlouvy převzala. Na to jsme panu Per… řekla jestli ví něco o zákonu

254/2004. Že podle tohoto zákona bych zaplatila pokutu vyšší  než je cena

celého domu. Že jsem  žádnou Kateřinu Chu… neviděla a tu sumu také ne. Že  

nechci vidět peníze na stole ale na účtu, který bude blokován právníkem a že

jsme se na něčem dohodli. Vzhledem k tomu, že nedodržuje dohodu tak mu ji

před svědkem, /v kanceláři byl i můj spolupracovník/ vypovídám a už s ním

budu jednat jen písemně. Nakonec jsem podepsala jen převzetí smlouvy. Pan

Per… odešel se slovy: JÁ VÁS UBEZPEČUJI, ŽE VÁS O TEN DŮM

PŘIPRAVÍM. HLEDEJTE  SI  JINÉ  BYDLENÍ. Zasmála jsem se a řekla

nahlas před kolegou že asi neví s kým má tu čest. Že si myslí že jsem stará a

hloupá,  ale můj věk  je pro mne doba ve  které  jsem získávala zkušenosti. Ty

mi žádná škola nedala. Zájemce kterému pan Per… řekl že  je pozemek

prodaný, slyšel když jsem  panu Per… řekla že jsem tu ještě neviděla tak

vážného zájemce a  že si myslím že ten pán je ten, koho bych za souseda ráda

měla. Několikrát mi volal jestli bych mu pozemek prodala. Vždy jsem ho

odporučila na pana Per…. Ten s ním ale nechtěl jednat. Nakonec jsem řekla

tomu zájemci že běžně píši kupní smlouvy klientům kterým dělám hypotéky ale

tuto kupní smlouvu ať si nechá vypracovat svému právníkovi. Což také udělal.

Část peněz  mi vyplatil při podpisu kupní smlouvy a já z nich zaplatila panu Per.

42 000,- Kč za odstoupení dle smlouvy.  Zbytek peněz mi byl zaslán na účet.

Myslela jsem si že tím pro mne ta zkušenost skončila. Bohužel. Měla

pokračování téměř 3 roky. Z této zkušenosti  jsem opět poznala jak pracuje

policie,  soudci, právníci i exekutoři. Za 2 měsíce jsem dostala předvolání

k soudu kde pan Per. požadoval 160 000,- Kč. Soud trval asi 15 min. Zeptala

jsem se soudce jestli by podepsal smlouvu, která mi byla předána panem Per… a

dala  mu ji přečíst. Soudce odpověděl že ne a já mu na to řekla  že jsem ji také

nepodepsala  a že za nepodařený podvod dostal pan Per… 42 000,- Kč. Že by

mu to snad mohlo stačit. Soudce jednání ukončil a téměř po  roce se jednání

opakovalo. To už jsem ale měla na jednání právníka, kterému jsem zaplatila

10 000,-Kč za to co, jsem mu sama sepsala a on to předložil soudu. U soudu

jsem požadovala pozvání svědka a kupující Kateřinu Chu... Můj svědek, který

slyšel slova se kterými  pan Per. loučil  pozván k soudu nikdy nebyl, ač stál vždy

na chodbě soudu.  Kateřina Chu...   se omluvila  že má malé děti a že by je

neměl kdo hlídat. Já si ale zatím zjistila že kupující Kateřina Chu...  je dcera

pana Per.  provdaná za cizince a na uvedené adrese v Praze ji nikdo neznal. To

už mne vyprovokovalo k tomu že jsem šla podat na pana Per.  žalobu za pokus o

podvod na PČR. Mladý policista mne vyslechl a řekl mi že se musí poradit

s kolegou. Dali jsme si 15ti minutovou přestávku. Po té se mne ujal starší

policista a ten mi řekl, abych si připravila minimálně 500 000,-Kč že je pan Per.

vyhraje. Přesvědčoval mne že se pan Per. žádného podvodu nedopustil a chtěl

po mne podepsat že uznávám že se pan Per. ničeho protiprávního nedopustil a

s jeho nárokem souhlasím. To jsem samozřejmě odmítla podepsat a on mne

nechtěl pustit domů. Propustil mne až když jsem vzala do ruky telefon a řekla  

že si zavolám právníka. Že se tak lehce nevzdávám  a proti podvodníkům bojuji.

Nakonec mne propustil domů a já napsala na STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ  

podnět k prošetření policisty i pana Per. Šetřila to PČR z Pardubic. Pochopitelně

se prý ten policista ničeho nedopustil. Ale u policie skončil asi za rok po té co

jsem s ním měla tuto zkušenost. Zřejmě byl potrestán tak, jak je to v mém

osudu.  Za pana Per. se policisté, kteří ho znali stydí. Souhlasí s tím  že byl od

policie propuštěn. Podvod  pana Per. však šetřen nebyl. Můj problém s ním ale

stále neskončil. Manžel najednou neudržel lžíci v ruce a nemohl mluvit.

Okamžitě mi došlo o co jde. Hned jsem ho nechala odvést do nemocnice pro

podezření z mozkové mrtvice. Ta se v nemocnici potvrdila. Ležel ve fakultní

nemocnici asi dva týdny. Po čase  byl další soud asi na 15min. Já jsem trvala na

svědcích. Mého svědka, který slyšel závěrečná slova pana Per.  při odchodu,

soudce opět nevyslechl. Na můj názor že šlo o podvod ze strany pana Per. a jeho

dcery, která mu v tom pomáhala soudce nereagoval.  Můj advokát u soudu opět

mlčel. Při ukončení jednání soudce řekl, že se jednání odročuje a mému

právníkovi řekl aby tam zůstal. Ten nás požádal abychom na něho   počkali

venku před soudní budovou. Opět mi mužský hlas řekl, že se s ním chce soudce

dohodnout. Že si mám počkat co z něho „vyleze“. Právník nám pak řekl že  

soudce chtěl vědět jak dokázal během roku  z Mgr. docílit titul JUDr. Musela

jsem se hodně držet abych mu neřekla co si o něm myslím. On začal s tím že

bychom se měli dohodnout na částce kterou bych panu Per. ještě dala aby ten

spor konečně skončil. Já mu odpověděla že už mě to stálo dost peněz a že jsem

ochotna dát Per. ještě 40 000,- Kč. Ne proto že bych uznala jeho nárok, ale proto

že mi žádné peníze nenahradí manželovo zdraví které je pro mne  důležité víc

než výhra u soudu. Advokátovi se to moc nelíbilo ale poznal že si za svým

názorem stojím. Asi za další 3 měsíce bylo další jednání kde opět soudce

nevyslechl svědka který byl na chodbě při každém soudním jednání zbytečně.

Soudce navrhl dohodu a poslal nás na chodbu abychom se dohodli.  Nechal nás

tam přes 1hod. Já však trvala na 40 000,- Kč a řekla jsem,  že více na kontě

nemám. Soudce  rozhodl že 40 000,- Kč dám do týdne a 40 000,-Kč budu

splácet po 3 500,- Kč měsíčně. Otočila jsem se na manžela a viděla jsem jak se

klepe a potí. Žádné peníze už pro mne nebyly důležité a souhlasila jsem. Udělala

jsem však chybu. Nedala jsem trvalý příkaz v bance. Občas jsem ve Spořitelně

peníze vybrala a na  účet pana Per.  vložila. Snad jsem měla poznat i exekuci,

kterou jsem u svých klientů řešila, ale osobně neznala. Po několika měsících

splácení jsem onemocněla tak, že jsem se 10 dní nepostavila na nohy. Když

jsem se v pátek 31.října postavila na nohy, zeptala jsem se manžela co je za den.

Řekl mi že je pátek 31. Okamžitě jsem šla k počítači a zadala platbu. Ta však

byla připsána na účet panu Per. až v pondělí 3.listopadu. Na další platby jsem

zadala trvalý příkaz abych splácela včas a doufala jsem, že z jedné opožděné

splátky nebude hned tak zle. ALE BYLO!  Za 3měsíce jsem se dověděla že bylo

rozhodnuto o exekuci aniž jsem se k žalobě mohla vyjádřit.  Exekutor

z Moravan však žádal zaplatit částku  i za ty  měsíce  kdy jsem řádně splácela.

Okamžitě jsem jela do banky vložit částku  kterou jsem měla ještě zaplatit a jela

a jsem do  Moravan ukázat jak je rozsudek mylný a že je částka doplacena celá.

Exekutor se mne zeptal na číslo účtu a na majetek. Proto že mám účtů více,

řekla jsem dvě čísla účtu a samozřejmě že jsem majitelkou nemovitosti. Přesto

že veškerý dluh   byl  zaplacen, zablokoval mi exekutor oba účty. Soudila jsem

se dalších 6 měsíců a zaplatila jsem náklady na exekuci i dalšího právníka.

Celkem mne to stálo přes 25 000,-Kč. Právník opět nic neudělal. Pochopila jsem

že 500,-Kč  měsíčně není tak moc abych si neplatila právní pojištění D.A.S..

Když jsem o tom mluvila s ministryní spravedlnosti, nechtěla věřit že vše bylo

tak jak jsem ji to vyprávěla. Uvědomila jsem si, že jsem to všechno musela

prožít abych pochopila své klienty kterým se snažím pomáhat jak mi bylo

osudem předurčeno. Jak bych chápala podvedeného  kdybych to nezažila? Jak

bych chápala  dlužníka který má neoprávněnou exekuci kdybych to sama

neprožila?

KDO ŘÍDÍ NAŠE OSUDY ???

Narodila jsem se 8.8.1946. Moje matka i otec pracovali ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, kde se seznámili. Maminka byla rozvedená a měla pětiletou dcerku Marušku z prvního manželství o kterou se ji starala babička. Když maminka otěhotněla s otcem, vzali se a narodila se jim moje sestra Věra. Po šestnácti měsících jsem přišla na svět já. Ovšem pět dní po narození mne maminka vezla do nemocnice s tím, že umírám a nechce abych umřela doma. Na chirurgii tehdy pracoval lékař, který byl už tenkrát velká kapacita profesor BEDRNA. Maminka mu předala uzlíček s miminkem s tím, že umírám a nechce abych umřela doma. Navíc nejsem ještě pokřtěna. Rodiče byli katolíci. Profesor Bedrna rozbalil peřinku a viděl modrající se tělíčko novorozence. Po chvilce povídá mamince: Aničko, ona ti umře určitě, vynechává jí srdíčko ale já bych se rád podíval co s ním má. Na patologii se nedostanu a rád bych se podíval proč to srdíčko téměř není slyšet a vynechává. Dovolíš mi to? Nemáme čas na přípravu předoperačního vyšetření a už mi končí směna. Ona se však rána nedožije. Uděláme to hned. Bez zbytečného papírování a přípravy. Co ty na to? Maminka souhlasila, ale vymínila si, že mne nejprve musí pokřtít, aby mi mohla na náhrobek dát jméno. Na chirurgii ležel právě můj dědeček po operaci žaludku. Bylo mu 49let. Zatím co sháněli faráře, maminka mne odnesla k dědovi ukázat a říci mu, že bohužel s touto vnučkou se těšit nebude. UMÍRÁ. Děda mi udělal tři křížky na čelíčku a řekl. Bože zachraň to dítě a vezmi si radši mě místo ní. Pak mne maminka odnesla na operační sál. V předsálí už čekal ČESKOBRATRSKÝ FARÁŘ, který mne pokřtil. Jiného nesehnali. Jako dárek k svátku mne dostala sestřička Alena, která mne při křtu mohla držet. Pan profesor Bedrna a MUDr. Procházka, který mu asistoval si umyli ruce a při lehké narkóze pan profesor řízl vedle srdce. Zjistil, že je tam nějaká bulka. Byl to vřed, který už, už měl prasknout. Proto srdíčko nemohlo pořádně fungovat usoudili oba lékaři. Vyřízli ho a vše okolo pořádně vyčistili. Proto že to byla tajná operace bez jakékoliv dokumentace, nemohli mne dát na dětské oddělení. Poslali zřízence k nám pro moji malou sestru Věrušku. Tu zatím hlídala stará sousedka. Předali ji na hlídání paní, která se starala o domácnost panu profesoru Bedrnovi. Maminku se mnou uložili na pokoj pana profesora Bedrny. Předpokládali, že do rána stejně zemřu, protože si pan profesor nebyl jistý jak je zasažena moje krev. Nedělala se žádná kontrola, žádné předoperační, ani pooperační vyšetření. Děda, který měl být po operaci z nemocnice propuštěn, 15.8. 1946 náhle zemřel. Dlouho mi to babička vyčítala. No a já jsem tu stále. Celé dětství k nám chodili lékaři, kteří věděli o tajné operaci potěšit se s holčičkou, které zachránili život tím, že experimentovali s operací jejího srdíčka. Pan profesor Bedrna byl pak kapacita na srdce a zachránil život mnoha dalším lidem. Operace tak malého dítěte se však nikde nezveřejnila. Celý život jsem měla problém. Když se lékaři ptali od čeho mám jizvu na levém prsu a já odpověděla, že to je po operaci srdce, když mi bylo pět dní. Každý lékař mi řekl, že to není možné. Vždyť v roce 1946 se pětidenním dětem srdíčka neoperovala. Celé dětství mne lékaři z chirurgie kteří o tajné operaci věděli, sledovali a pomáhali jak mohli.

1

Když mi bylo 31let, kamarádka mne přemluvila abych s ní jela do Jehlice u Hradce Králové. Bydlel tam

věštec, který se jmenoval JAN ŽIŽKA. Na rozdíl od toho z Trocnova, tento Jan Žižka byl zcela slepý . Jsem dítě odchované v komunismu a ti přeci věřili jen SOVĚTSKÉMU SVAZU a pravdu měli jen oni. BŮH pro ně byl nesmysl, který lid jen využíval spolu s KATOLICKOU CÍRKVÍ k bezpracnému zisku.

Přiznám se, že i já jsem říkala, že kdyby nějaký BŮH byl, jistě by nedovolil aby trpěly nevinné děti.

K věštci jsem jela jen abych kamarádce udělala radost. Musela jsem jít první na řadu aby si kamarádka vyslechla nejprve moji předpověď. Pan ŽIŽKA se mne zeptal na datum narození a pak četl něco v knize psané slepeckým písmem. Jeho předpověď si velice dobře pamatuji dosud.

Řekl mi, že jsem BOŽÍ DÍTĚ. Na to jsem se zasmála a odpověděla mu, že to jsme snad všichni. On mi odpověděl, že jen někteří lidé si Bůh vybral, aby plnili nějaký zvláštní úkol.Proto jsem prý BOHEM chráněná. Pak mi řekl, že mám tělo ďábla a duši anděla. Na to jsem se opět zasmála a odpověděla, jestli by to nešlo obráceně. Samozřejmě jsem si z něho dělala legraci. Řekl mi, že on nic změnit na mé karmě nemůže. Že mám duši anděla a budu pomáhat lidem. Ale každý kdo pozná moji dobráckou povahu a zneužije mne, bude krutě potrestán. Ti ,co mne okradou o peníze dokonce zemřou. Bude mne to mrzet, ale nic s tím nenadělám. Kdo ale pomůže mě, bude štědře odměněn. Zeptal se mne, jestli jsem neměla nějaký vážný úraz, nebo nemoc. Že jsem tu už dávno neměla být. Pro Vás tu má BŮH NĚJAKÉ ZVÁŠTNÍ POSLÁNÍ A VELKOU OCHRANU. Na to jsem zpozorněla a vzpomněla si jak mi maminka vyprávěla, o mé zázračné a tajné operaci. Řekla jsem o tom věštci. On mi zopakoval, že to bylo proto, že se mnou BŮH má nějaký záměr a že musím splnit jeho zvláštní úkol. Musí prý být velice důležitý a nezemřu, ani kdybych to sama chtěla. Vím o lidech, kteří se mi snažili ublížit a jsou dost potrestáni. Aniž abych se o to sama jakkoliv přičinila. Mě to ale dost vadí. Jiný by mohl mít z toho radost. JÁ NE.

Dělám finanční poradenství mnoho let. Zaplatila jsem za své vyškolení spoustu tisíc a nelituji toho. Poznala jsem mnoho nešťastných lidí, kteří mi ukázali jak vypadá ta naše demokracie. Dnes už vím, že nesmím pomáhat lidem svými penězi. Neboť těm, co ze mne vytáhli peníze, se daří hůře než když navštívili mojí kancelář.

Například mám zkušenost s klientkou, která mi přinesla rozsudek od soudu v Bratislavě, ze kterého jsem se dočetla, že je dědičkou mnoha miliónového majetku. To mi potvrdil i její právník. Je však potřeba zaplatit 263 000,-Sl.korun soudní poplatek v Bratislavě. Chtěla, abych ji sehnala peníze od soukromé osoby. Neboť její příjem ji na bankovní úvěr nedá. Navíc má exekuci. Tu hodlá uhradit až bude mít stálý příjem přes 100 000,-Sl.korun měsíčně podle rozhodnutí soudu. Viděla jsem hladovou, promrzlou a nešťastnou mladou ženu , která nemá před vánoci ani televizi. Ta stará ji vypověděla službu. Rozhodla jsem se zrušit naše vánoce a pomoci jí. Podle všech dokumentů jsem měla klientku, na kterou čeká bohatství o jakém jiní lidé mohou jen snít. Snažila jsem se ji ty peníze sehnat, ovšem bezvýsledně. Půjčila jsem ji nejprve peníze na televizi aby se měla na co dívat a na vánoce a aby neměla hlad. Po vánocích jsem měla jednání u právničky ohledně rodiny které jsem pomáhala aby se jim vrátil byt a dům. O nemovitosti přišli podvodným úvěrem u jisté společnosti.

V tom zvoní telefon a volá mi Anička. To byla ta chudá dědička mnoha milionového dědictví. Volala mi, že ji jakási paní nabídla 250 000,-Kč s tím, že na ni nechá přepsat nějakou nemovitost v Bratislavě. Že je ji ale divné, jak mohla ta paní vědět o jejím dědictví a že potřebuje nutně sehnat peníze na zaplacení soudních poplatků na Slovensku. Z toho jsme s právničkou usoudily, že ji někdo chce o to dědictví připravit. Právničku napadlo, že je ochotna půjčit jí 60 000,-Kč aby si zajela pro všechny kopie do Bratislavy a ona ji to celé zdarma ohlídá, aby ji někdo nenapálil. Zavolala jsem zpět Aničce a řekla jsem ji o tom návrhu. Souhlasila a tak jsme pro Aničku jely do jejího zaměstnání. Sepsala se smlouva o půjčce a bylo ji vyplaceno 60 000,-Kč. Když jsme s Aničkou odešly, řekla mi, že potřebuje ty peníze na zaplacení soudních poplatků, aby tam nemusela jezdit vícekrát. Že ji tam vozí její soused a vždy ji to stojí nejméně 5 000,-Kč, a že i on je ochoten ji pomoci. Bohužel, je to stále málo. Vybrala jsem tedy ze všech svých účtů celkem 80 000,-Kč a předala je Aničce. Ani to nestačilo. Chybělo ji ještě 40 000,-Kč. Zavolala jsem tedy kolegovi, jestli by mi je nepůjčil. Slíbil, že mi je druhý den přiveze. Že chce ale vidět smlouvu mezi námi oběma.

2

Já ji totiž ty peníze půjčovala bez dokladu. Až tak jsem ji věřila, že mi je vrátí. Smlouvu jsme tedy sepsaly, ale peníze jsem nedostala dosud.

S kolegou jsem se vyrovnala hned druhý měsíc, ale s Aničkou jsem se soudila přes 3 roky. Spravedlnost u soudu jsem však nepoznala. Anička mi řekla, že se ji o to dědictví postará jistý podnikatel z Brna, který se o ni postará do konce života. Sám mi zavolal a několikrát mne informoval o všem, co dědictví zdrželo. Najednou utichl a já poznala jak těžko má soukromá osoba možnost se dostat ke svým penězům i přes soudy, které si platí. Nikdo nevyšetřuje kam zmizelo mnohamilionové dědictví, z něhož si Anna P. založila s.r.o. na 1měsíc. Co se děje s nemovitostmi, které byly součástí dědictví. Já musím dokazovat kde jsem ty peníze vzala. Nikoho nezajímá komu Anna P. ty miliony dala. Dnes už vím, že Anička je zadlužena na více místech a má více exekucí. Z dědictví nemá nic. Anička se skrývá a já se dověděla telefonicky, že je vážně smrtelně nemocná. Že prý pila mnoho kávy s jedem na krysy. Je –li to pravda, bude pátou obětí která mne obrala o peníze. Je ji 48let a já už asi nezabráním její předčasné smrti. O dědictví ji zřejmě připravili podnikatelé z Moravy. Jeden z nich dokonce nabízel mému právníkovi odkoupení dlužné částky za 10% . Jak se dověděl na kterého právníka se má s nabídkou obrátit, je mi záhadou. Nakonec ji zastupoval jistý majitel R.K. Ten byl ochoten zaplatit za ni dluh bez úroků, s tím, že už se nebudu dál starat o dědictví.

Dnes se zabývám spíše lidmi, kteří byli okradeni o střechu nad hlavou. Podvedeni a nikoho nezajímá, že se opravdu dějiny opakují proto, abychom si vrátili co jsme komu dlužni.

Vraťme se na začátek k věštci, kterému jsem nechtěla věřit a dělala jsem si z něho legraci. Dnes už vím, že si všichni píšeme knihu svého příštího života. Proto se dějiny opakují. Aby měl každý možnost vrátit to, co v minulém životě někomu provedl, nebo zůstal dlužen. Ten věštec mi přeci řekl, že mám před sebou nějaký zvláštní úkol. Nezemřu ani kdybych tomu sama chtěla. Mám ještě jedno tajemství, které si nedokážu vysvětlit.

Neměla jsem šťastné první manželství. Manžel vyrůstal v rodině, kde se během dne pohádali a poprali. Do rána se udobřovali. Ráno byli plni lásky a po večerním boji nebylo kromě modřin poznat že se něco, z čeho jsem měla celou noc strach dělo. Maminka mi hodně rozmlouvala vztah z počátku, protože jsme bývali sousedé, než jsme se přestěhovali. Rodiny se dobře znaly. Já však na její slova nedbala a vždy jsem říkala, že Mirek je jiný. Brzy po svatbě jsem poznala jak jsem se mýlila. Stačilo aby si něco myslel a dokud ze mne krev netekla, nenechal si nic vysvětlit. Bydleli jsme v bytě, který dostal manžel od zaměstnavatele a já neměla kam s dětmi odejít. Když se mi podařilo sehnat si byt, odstěhovat se a rozvést se, zamilovala jsem se do muže, který mne využíval. Nedokázala jsem tuto známost ukončit. Vždy jsem se nechala uprosit, přemluvit. Až mne napadlo, že takhle dál žít také nemohu. Že to prostě musím skončit radikálně a u sebe. Děti byly často u babičky a já si pustila plyn.

Přišel však na návštěvu švagr a ucítil plyn i přes okno. Odvezli mne do nemocnice, kde začal

boj o záchranu mého života. Vždy když ukazovali lékařům přístroje, že jsem mrtvá dívala jsem se na sebe z vrchu. Slyšela jsem co si lékaři povídali a bylo mi moc dobře v krásném teplém světle. Při třetím opuštění těla, řekl starší lékař: Nedá se nic dělat. Chtěla to, je konec. Vzdáme to! Mladý lékař však odpověděl: Pane kolego, ale ona má 3 děti. Kdo se ji o ně postará? V tom „hup „a opět jsem nevěděla o sobě. Probrala jsem se když mne ten mladý lékař plácal po tváři a říkal: Proberte se paní, máte tady děti, na ně jste nemyslela? Na to jsem mu řekla, že to říkal ten „blbec“ co mne vrátil zpátky. Otevřu oči a vidím, že to byl on. Samozřejmě jsem se mu omluvila. Jeho však zajímalo, jak jsem mohla vědět co říkal, když přístroje ukazovali, že jsem mrtvá? Sešli se tři lékaři. Ti dva co mne oživovali a psychiatr.

3

Musela jsem jim vyprávět vše co se dělo, když jsem byla 3x asi na pět minut mrtvá. Během těch pár minut co jsem byla v krásném světle jsem dostávala odpovědi na otázky, které jsem dávala věřícím formou otázek.

Například: Kdyby nějaký Bůh byl, jistě by ho už někdo viděl a nedovolil by, aby se zabíjely děti a tak dále. Kdo Boha viděl, kdo mu podal ruku? Bylo mi odpovězeno: Díváš se na televizi a posloucháš rádio? Už jsi viděla televizní a rádiové vlny? Učila jsi se dějepis? Nevšimla sis že se dějiny opakují? Není to náhodou proto, že se každému vrací co je komu dlužen? Kdo zabil dítě, bude jako dítě zabit a podobně. Věděla bys jak pálí oheň kdyby ses nespálila? Dověděla jsem se že ti, co si vezmou život se v příštím životě narodí tělesně postiženi za to, že si nevážili svého zdraví. Kdo zaviní něčí předčasnou smrt, musí se v příštím životě o to postižené dítě postarat. Vím, že už bych si nikdy na svůj život nesáhla. Lituji každého, kdo spáchá sebevraždu. Vím, že tu každý máme svého anděla strážného, který dokáže odvrátit jeho nebezpečí, pokud nenastane jeho čas. Že jsem opravdu nějak chráněná, jsem si ověřila několikrát. Několikrát jsem byla vystavena situaci, ve které běžně lidé umírají a já z ni vyšla bez zranění. Do dnes se mi stává že dostávám v noci odpovědi na otázky, které řeším během dne. Většinou si nepamatuji na co jsem byla předem upozorněna. Vzpomenu si na to, až když ta situace nastane. Já stále nechci věřit všemu, dokud se nepřesvědčím že se to opravdu stalo. Nejsem věštkyní a neumím vykládat ani karty. Jen se občas divím jak je možné že jsem byla na něco v noci upozorněna a ono se to pak stalo.

Že posmrtný život existuje mne přesvědčila maminka. Vyprávěla jsem ji o zážitku jak jsem se dívala na své tělo a slyšela vše co si lékaři říkali. Oni mne poučili, že o tom nikomu nesmím vyprávět, aby si lidé nemysleli, že jsem psychicky nemocná. Ale mamince jsem řekla všechno a slíbily jsme si, že jedna druhé dáme vědět jestli je posmrtný život, o kterém si vyprávějí jen věřící a nevěřící ho popírají. Tenkrát jsem řekla mamince že je starší a že nejspíš ona dřív než já odejde. Jak poznám že je tu s námi? Na to mi odpověděla že jako správný host zaťuká, nebo zazvoní.

Když zemřela, museli jsme se odstěhovat do domku, který nám dala za života, protože bylo potřeba do domu mnoho peněz investovat a oni na to už neměli peníze ani sílu. Zanechala tady svého manžela /nevlastního otce/, který potřeboval stálou péči.

Museli jsme si vymalovat a vygruntovat domek abychom v něm mohli bydlet. Pomáhali nám dospělí synové. Myla jsem nádobí po obědě a synové si povídali o babičce jaká pro ně byla. V tom zvoní zvonek u branky. Měla jsem to pár kroků k oknu a když zvonek zvonil potřetí, už jsem vyhlížela z okna a u branky nikdo nebyl. Chodník byl zcela prázdný. Došlo mi, že maminka splnila svůj slib a přišla mi říci, že smrtí život nekončí. Upozornila jsem na to syny. Ti se začali smát. Manžel vstoupil ze dvora do domu a povídá: Pánové, jak vidím jste samá zábava a legrácky. Já bych rád viděl, že už máte hotovo. My už tu budeme dnes spát. Starší syn mu řekl: Mamka tu má zase babičku. Manžel mi řekl: Jestli nedáš pokoj s tím vyprávěním o jiném životě, tak já se sem stěhovat nebudu. Na to jsem mu odpověděla, že ho do ničeho nenutím, že máme byt ve Formánkové ulici. Já jsem však slíbila, že se postarám o oba. To zvonění bylo slyšet jasně a třikrát. Slyšeli ho i kluci. Ti mi to dosvědčili.

Večer jsme šli spát do ložnice, která má okno do verandy a tam bylo okno zavřené. V noci mne probudil průvan. Přes ruce jsem si přitáhla deku, ale oči jsem neotevřela. V tom manžel povídá: NE, NE, NECHTE MNĚ! Aniž bych otevřela oči ptala jsem se ho co se mu zdá a sáhla jsem na něho, abych ho vzbudila. Odpověděl mi že nespí a ať na něho nesahám. Ráno jsem se ho zeptala co se mu zdálo, že tak v noci vyváděl.

4

Odpověděl mi že nespal. Ležel s otevřenýma očima a najednou se k němu blížili dvě postavy, co vypadaly jako duchové co viděl někde na obrázku a natahovaly k němu ruce. Řekla jsem, že to byla maminka s moji sestrou Maruškou, která zemřela několik let před maminkou. Přišly se podívat jak se nám tu spí. Do dnes o tom nechce vyprávět a myslí si že když o tom nebude mluvit, tak to pro něho nebude existovat. I vnuk viděl u nás postavu, které se bál.

Pochopila jsem proč se dějiny opakují i to, že žádné miliony ani hrad si na nás nevzpomenou. Vzpomínat budou ti, kterým jsme ublížili. Pomohli, nebo s nimi prožili hezkou část života.

Když vidím kolem sebe mladé lidi, kterým je jedno jaký vedou život a do čeho chtějí přivádět své potomky, je mi z toho smutno. Tak, jako když vidím starší lidi jak jim je lhostejná budoucnost jejich potomků. Vím o mnoha podnikatelích, kteří bohatnou tím, že připravují o střechu nad hlavou spoluobčany a nevědí, že několik životů budou oni podvedeni a okradeni. Když jsem o podobných zážitcích četla v jistém týdeníku, nevěřila jsem tomu. Prostě si to musíme prožít abychom uvěřili. Proč nás na to neupozornil nikdo komu věříme z médií? Není to náhodou proto, že nesmíme znát pravdu? Přiznám se, že i já jsem si všechny ty události dala dohromady až když mi maminka dokázala, že život smrtí nekončí. I dnes občas udělám chybu že pomohu finančně někomu, kdo si to nezaslouží a on je potrestán i se mnou. Nejhorší pro mne je, že je tomu tak i v rodině. Dávala jsem peníze bratrovi a on měl vážnou autonehodu, kterou jen zázrakem přežil. Dostal jiné auto od pojišťovny. To však brzy mělo časté poruchy. Na opravu neměl peníze. Domluvily jsme se se sestrou a opravářem že mu opravu zaplatím a řekneme bratrovi, že to byla ona, kdo mu opravu zaplatil a že ji ty peníze musí vrátit. Bratr odjel s opraveným autem do Brna. Zpět už nemohl ani auto nastartovat. Poznala jsem, že se můžeme obelhávat mezi sebou ale, toho kdo naše osudy řídí obelhat nemůžeme.

Velice dobře si uvědomuji, že pokud jste mé vzpomínky přečetli až sem, řekli jste si: TO JE HEZKÁ POHÁDKA. Věřte, že to nebyla pohádka. Já jsem si ty vzpomínky sepsala ne jen pro sebe, ale i pro vnoučata, která si některé zážitky pamatují dnes, ale nevím zda si je budou pamatovat celý život tak, aby se z nich poučily.

Pokud chceme něco změnit, musíme změnit sami sebe. Měli bychom si uvědomit, že právě teď si každý píšeme knihu svého příštího života. Právě teď máme možnost na něm něco změnit. Neboť ti kterým ubližujeme, jednou ublíží nám. Jen si nebudeme pamatovat kdy a kdo to byl. Došlo mi proč se opakují války a vraždy. Stačilo by však, abychom si odpustili a sami pracovali na změně svého osudu a své karmy. Já to udělala a proto vím, že to jde.

Padlý voják pro cizí zájmy.

Dobrý den, dělá se sbírka pro pozůstalé padlých vojáků v Afghánistánu.

- je tam již přes milion - od obyčejných lidí.....

ne od Státu, Čepra, Sazky, EON, ČEZ či miliardářů.......

Dělají se sbírky i - na děti nemoci -"motýlích křídel",

-  neslyšící (kochleární implantáty),  vozíčkáře atd......

- kde je pak funkce Státu- jeho povinností????.....

- toto suplujeme - stále ze svých prostředků - My, obyčejní lidé.....PROČ????......

Pro neznámé (neidentifikovatelné) vojáky + civilisty z Ukrajiny se několikrát letělo vojenskými speciály.....,

- (letadly CASSA) - 1letová hodina  přes 45,- tis. Kč + vojenská - lékařská posádka s velmi drahým zařízením!!!........

- Č.R.- stát - dotoval z našich peněz 10+10milionů Kč + další drahé následné  léčby......

- bez mrknutí oka....????? bratru přes 25.000.000,- Kč...????? jako pomoc?????

Naši vojáci - zastřelení  (žoldáci "nasazení" - v Afganistánu),  se oslavují, jako hrdinové.....?????

Im memoriam - dostanou o hodnost navíc (kvůli vyšším - důchodům - pozůstalých!!!)

- přitom - nebojovali, šli v "davu"  lidí ve městě - na tržišti.....???  "Hrdinové".....

Jak mohou -.  tyto vojáky oslavovat???

Dostanou i státní vyznamenání??? - no není to paradox??????... Hrdinové"..........

Každý z nich Vojenský státní pohřeb s vojenskými poctami - za několik desítek tisíc (státní režie)

Jsou to vlastně "žoldáci", kteří za vysoce nadstandartní platy, až NĚKOLIKA-násobky běžných,

se nechají najímat na "MY SE"- již název- vše vypovídá.....

Jdou z vlastního prospěchu do cizí země, kde je občanská válka

s vědomím vysokého výdělku - při vysokém riziku - ztráty života

"Cizí voják jde do cizí země zabíjet cizí lidi pro cizí zájmy",

-český překlad ?....: "mírová mise".......

Kolik rodin tam udělali nešťastných, když zabíjeli - (Afganistán - u nich doma) -  jejich rodinné- příslušníky???

Hrdina je hasič, policista, slévač, záchranář- atd.,

kteří přišli o život při záchranách - výkonu svého zaměstnání.

Ti se ale, neoslavují.

Kde to prosím žijeme???  v Č.R ?.............

Ab-p-sur-di-stán !!!!

- kde jsou například nějaké kompenzace, vyrovnání - náprava křivd pro zdravotně postižené

a "bývalé" držitele ZTP a ZTP+P,  které "Pan minulý - Ministr zdravotnictví " Heger (je jich cca 4.500 postižených)- uzdravil ze dne na den - mávnutím kouzelného proutku a odebral jim vše - co jim náleželo a náleží.

Ti živoří a denně bojují- individuelně o každou maličkost - aby přežili!!!!! (ušetřil na nich!!! - několik miliard Kč !!!)

Ti živoří dál!!!!...

co jsme to za národ !!!!!

Za hranice "HUJ" a doma "FUJ"

https://www.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fwww.youtube.com%2Fwatch%3Flist%3DUUzteSw0BuPwdFu0I2oNrlHA%26feature%3Dplayer_detailpage%26v%3DFmWozn4dC6o&h=XAQGO13R9

Reportáž ČT, které se vzepřel Drábek, má dohru. Matka postižené dcery vypráví

31. 7. 2014 14:52

PŘÍBĚH Směrem k exministru práce a sociálních věcí Jaromíru Drábkovi (TOP 09) létalo v minulosti hodně stížností a výčitek. Současná ministryně Michaela Marksová (ČSSD) po svém uvedení do funkce proto slíbila, že udělá maximum, aby stav, kdy se nemocní zázračně uzdravovali (ovšem jen úředně), napravila. I na ni se však už nyní objevují stížnosti a ukazuje se, jak těžké a složité řízení tohoto rezortu je.

 

Paní Evě Hůlkové z Prahy 10 je 61 let, je v částečném invalidním důchodu. V domácnosti žije se svou 33letou dcerou Nikolou, která pobírá plný invalidní důchod. Jak se však paní Hůlková ParlamentnímListům.cz svěřila, jejich sociální situace je zoufalá.

„Každý nadával na Drábka, ale nám ublížila daleko víc ministryně Marksová. Zatímco za Jaromíra Drábka pobírala moje dcera, která trpí paranoidní schizofrenií příspěvek na péči 8000 korun, po 1. lednu tohoto roku nám byl ten příspěvek snížen na polovinu, tedy na 4000 korun a nyní od srpna dokonce na 800 korun. To je pro nás zoufalá situace. Obávám se, že se nás nakonec budou snažit přesvědčit o tom, že je snad dcera zdravá a žádný příspěvek nepotřebuje. Přitom jí tyhle změny zdravotní stav po psychické stránce významně zhoršily,“ popsala redakci Eva Hůlková.

Mgr Michaela Marksová Tominová

• ČSSD
•  
• ministryně práce a sociálních věcí

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Dr. Ing. Jaromír Drábek

• TOP 09
• Stav legislativní nouze byl na místě
•  

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Odvolání i žaloba - pomůže něco z toho k nápravě?

Proti snížení příspěvku na péči se Eva Hůlková s dcerou odvolaly k lékařské posudkové komisi, která důvody jejich odvolání má přezkoumat, jsou pozvány již za několik dnů – na 11. srpna.

„Rozhodla jsem se též, po poradě s právníkem, že podáme za toto rozhodnutí žalobu na ministerstvo práce a sociálních věcí i na pražskou správu sociálního zabezpečení, jmenovitě na lékaře, který o snížení příspěvku rozhodl. Žalujeme je pro psychickou újmu, kterou dcera v důsledku toho utrpěla, k Obvodnímu soudu Prahy 10,“ pokračovala dále Hůlková.

Obě ženy žijí v současné době v nájemním bytě v Praze 10. Byt je v domě s italským vlastníkem, podle slov Evy Hůlkové, v nevyhovujícím stavu, protože majitel domu odmítá do bytu investovat jakékoli prostředky. „I tak se usilovně snaží nás vystěhovat, poněvadž jsem nepřistoupila na jednostranné zvýšení nájemného z jejich strany a platím stále tedy 2800 korun. K tomu nám měsíčně spolknou další náklady na bydlení ještě 2100 za energie. Jelikož já pobírám částečný invalidní důchod ve výši 4641 korun hrubého a dávku hmotné nouze ve výši 380 korun, dá se asi lehkým součtem zjistit, že rozmařile určitě nežijeme – naopak. Každou korunu musíme pečlivě zvažovat, poněvadž jen léky, které dcera musí užívat pravidelně, vychází měsíčně zhruba na 600 korun. Jelikož jejich pobíráním začala mít i kožní problémy, navyšuje se to ještě o částku za různé masti,“ popsala ParlamentnímListům.cz tíživou finanční situaci domácnosti Hůlková. Vysvětlila i to, proč uvádí, že pobírá invalidní důchod jako hrubý příjem. „Ono je to možná směšné, ale zdůrazňuju tím, že z té sumy mě každý měsíc je odečtena ještě částka 26 korun za to, že mi je důchod odeslán složenkou,“ podotkla Hůlková.

Pár tisícovek na měsíc znamená obracet každou korunu

Doplnila, že ještě za ministra Drábka pobírala též příspěvek na bydlení, i když pouze ve výši 51 korun. K tomu všemu je tedy ještě nutno uvést příspěvek na mobilitu dcery Nikoly, který činí 400 korun a její plný invalidní důchod něco málo přes 6000 korun. Na ‚vyskakování‘ to není. I proto přiznává paní Hůlková, že při nákupech hledá, kde se dá nakoupit nejvýhodněji, kde mají nějaké potraviny v akci, aby ušetřila. Jako výhodu vnímá i to, že některé suroviny má možnost dostat ze zahrádky.

V posledních měsících jí však opět dělala daleko víc starostí dcera a její psychický stav. „Poté, co se dozvěděla, že budeme mít méně peněz, brala to jako zradu, že jsme ji všichni zklamali – ona totiž ve všem na mne spoléhá, má problémy komunikovat s jinými lidmi. Nespala, dívala se jen do zdi, zhroutila se. Netuším ani, jak se mi ji podaří před tu komisi přivést. Paradoxní přitom je, že o to, abych s ní u té komise mohla být, se musí speciálně žádat, jinak mi bylo řečeno, že to není možné,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz Hůlková.

U dcery Nikoly bylo duševní onemocnění paranoidní schizofrenie (p. Hůlková souhlasila s tím, aby nemoc, kvůli které dcera pobírá invalidní důchod, byla uvedena, pozn. red.) diagnostikováno před 6 lety. Ovšem už rok před tím občas mívala záchvaty agresivity, odcházela z domova. S medikací je její stav nyní lepší, i když úzkostné stavy přešly až do roviny, kdy se bojí přejít sama silnici, vycházet z domu, potíže má i s jakoukoli cizí osobou, když k nim přijde – včetně poštovní doručovatelky, zvlášť, když se střídají.

Sociálně právní perzekuce?

Jak Eva Hůlková přiznává, pokoušela se v minulosti s ministryní práce a sociálních věcí Michaelou Marksovou osobně sejít. Zatím se to však nikdy nepodařilo. „Bylo mně vždy řečeno, že je paní ministryně vytížená a na ministerstvu není přítomná. Přitom to byla ona, kdo tvrdil: Utvoříme přátelské prostředí zdravotně postiženým. Ona by si měla uvědomit, že je na tom ministerstvu pro nás, že díky lidem se tam dostala a z jejich daní pobírá plat – a ne jezdit všude možně a lidem, kteří potřebují pomoci a zastání, se vyhýbat,“ domnívá se Hůlková.V souvislosti s aktuálním stavem pak dokonce mluví o tom, že dochází ze strany ministerstva vůči její rodině, ale i směrem k ostatním, kteří se bojí mluvit a vystupovat veřejně, k sociálně právní perzekuci. „Řada těch, kteří jsou na svých místech proto, aby naše zájmy hájili, to nedělají – přitom tam jsou jen díky občanům. Proto se tak angažuju v tom, aby bylo schváleno obecné referendum, v kterém by občané měli moc odvolávat ty, co pro jejich potřeby nic nedělají,“ říká pro ParlamentníLIsty.cz Eva Hůlková.

Změní něco svolaná demonstrace?

Nutno dodat, že poté, co poslala na MPSV i písemný podnět, přišla jí odpověď, která se ministryně práce a sociálních věcí zastává. „Do probíhajícího odvolacího řízení nemůže paní ministryně ani samo ministerstvo zasahovat. V této situaci proto nemůže paní ministryně vyhovět vaší žádosti o osobní schůzku,“ reagoval Dušan Gajdošík, ředitel odboru posudkové služby směrem k Evě Hůlkové. Ta přiznává, že ji však odpověď tohoto typu neuspokojila. I proto se rozhodla, že spolu s dalšími několika aktivisty svolá před MPSV na 6. srpna mezi 15. a 16. hodinou petiční shromáždění za zdravotně postižené a všechny lidi, kteří jsou nespokojeni se sociálním systémem v České republice.

„Ráda bych i kandidovala v komunálních volbách za Úsvit a měla na starosti právě sociální záležitosti. Myslím, že z osobní zkušenosti a praxe o této problematice vím snad opravdu víc než dost. Mrzí mne, že se řada lidí s podobnými potížemi bojí bránit, vystoupit proti té mašinérii. Říkají mi – co když nám pak seberou ještě i to poslední, co máme. Já jim na to odpovídám, že poslední, co mají, je lidská důstojnost, a tu se jim v mnoha případech pokouší vzít úřady prokazatelně. Tu by si ale vzít nechat neměli,“ konstatovala ještě Hůlková. Zastala se pak překvapivě ještě bývalého ministra Jaromíra Drábka s tím, že se na něj svádí mnohé hrůzy z rezortu sociálních věcí, ale pravda je prý někde jinde. „Hlavní vina by se měla hledat na těch posudkových lékařích. Ti rozhodují a rozhodli mnohokrát špatně,“ zakončila Hůlková.

Závěrem je třeba doplnit, že Eva Hůlková je zdatnou aktivistkou již řadu let. Její tvář nechyběla snad na žádné demonstraci, která se v posledních letech uskutečnila – včetně těch, které inicioval Zdeněk Ponert, Josef Hörl (alias Pepa z Depa) nebo Slávek Popelka s Holešovskou výzvou.

Z blogu redaktora "Brandýských novin" Vladimíra Kapala:

Česká televize neustále lže ...
Autorovo motto:
Nehodlám se hádat s těmi, kteří neumějí nic jiného nežli dštít
na všechny a všechno oheň a síru a plivat na každého
kdo má jiný názor jedovaté sliny.

    ... a zatím nám hrozí třetí světová válka. Domníval jsem se, že změnou režimu po osmdesátém devátém skončila doba lhaní v hlavních médiích, tedy v televizi a všech novinách. Mýlil jsem se! To, co předvádějí hlavní média nyní, a mám na mysli nejen všechny televize loajální k současnému režimu, ale i všechny hlavní internetová zpravodajství, by muselo potěšit Josefa Goebelse v dobách jeho největší slávy. Taková masáž, tolik lží a zavádějících informací, se hned tak nevidělo ani v dobách před druhou světovou válkou ani za komunistů.

    Ukrajina je veliký malér, s tím snad budou souhlasit všichni. Vcelku jsem chápal původní protestující na Majdanu, ale jen do té doby, než jsem se v zahraničních, a samozřejmě nestranných médiích, dozvěděl, že postupně spontánní odpor lidí proti oligarchovi Janukovičovi byl vystřídán profesionály za peníze USA. Z uniklého rozhovoru vysoké političky USA jsme se dozvěděli, že Majdan, a pozdější svržení řádně zvoleného, byť špatného prezidenta, stálo USA pět miliard dolarů. Dozvěděli jsme se, že na čtyři sta supervycvičených příslušníků někdejší vojenské skupiny Black Watter, nyní přejmenovaných, vraždí obě strany, jen aby rozdmýchaly ještě větší nepokoje. Vše vyústilo útěkem oligarchy Janukoviče, který byl vystřídán ještě větším oligarchou Porošenkem, navíc nepokrytým agentem CIA.

    Pak se v referendu svobodně vyjádřili obyvatelé autonomního Krymu, že chtějí připojení k Rusku a bylo jich hodně přes devadesát procent. A bylo zle. Ti, kdož kdysi podporovali referendum v Kosovu, v té době v platném území suverénního státu, se teď mohli zbláznit. A to vše za halasného pokřiku všech našich proradných a zmanipulovaných médií.

    Potom však přišla katastrofa. Pád malajsijského letadla. A naše slavná televize i naši slavní komentátoři v hlavních internetových médiích ihned věděli, že za pádem - dnes už víme, že sestřelením letadla třetího státu jsou dílem separatisté, jak nazývají média ukrajinské vlastence - je především Putin. Dokonce se ve vysílání naší veřejnoprávní televize objevil šot s předem naučenou mladinkou dívenkou, údajně dcerou mrtvého cestujícího, která tvrdila, že Putin je vrah. Svět ještě nevěděl, kdo byl za sestřelením letadla, ale ona to věděla a naše veřejnoprávní televize se ani v nejmenším nenamáhala alespoň o zdání objektivity.

    USA, za vydatné pomoci oligarchistického, banderovského a fašistického státu, se okamžitě snažila zavléci Rusko do válečného konfliktu. Z něhož by se zcela určitě vyvinula třetí světová válka, a ta  by byla jaderná ! To ví dnes už každý. Podívejme se na to, kdo by ze zničení civilního letadla profitoval?

    Pokud by ho sestřelili tak zvaní separatisté, co by získali? Nic, naprosto nic, jen by se proti nim postavil celý svět. A Rusové? Proč by to dělali? Kdyby chtěli vyvolat válečný konflikt, zachovali by se přesně v intencích slov Obamy ve Westpointu, kde řekl, že USA budou chránit své občany kdekoliv na světě, i kdyby to bylo v cizí zemi a bez jejího svolení.

    Proč u nás neinformují, že ukrajinské letectvo raketami bombarduje civilní čtvrti ? Proč se nikde neuvádí, že na rozkaz Porošenka ukrajinská armáda likviduje všechny dosažitelné občany Ukrajiny ruského původu ? Proč se lže i o malajsijském letadle ? Proč se v hlavních médiích neobjevilo, že letadlo bylo úmyslně odkloněno o tři sta kilometrů právě nad válečnou zónu ze své původní trasy ? Proč se neinformuje o tom, že právě v oblasti pádu – sestřelení letadla byla v činnosti čtyři ukrajinská zařízení BUK, i když vlastenci letadla nemají ? Proč se neinformuje o tom, že španělský pracovník radaru napsal, že jen čtyři minuty před pádem civilního letadla byly poblíž něho dva ukrajinské Suchoje ? /stihačky/ A proč se nepsalo a nemluvilo o tom, že pouhých čtyřicet minut po sestřelení Boeingu 777 stejnou trasou prolétal ruský Iljušin s Putinem na palubě při návratu z jednání v Brazílii ? Odborníci se shodli na tom, že oba typy letadla jsou v deseti kilometrech velice snadno zaměnitelné. Je toho moc, co hlavní média neuvádějí, nebo překrucují.

    Naštěstí existuje zatím ještě svobodný internet, a tak jsme si mohli přečíst zprávu šéfa ukrajinské tajné služby, který psal, že z ukrajinské armády již přeběhlo 47 % vojáků, že denně utíkají k vlastencům stovky dalších a že se obává, že pokud se dezerce v takovém měřítku nezarazí, během pěti dnů až týdne nebude mít na vládní ukrajinské straně kdo provádět operaci ATO, tedy protiteroristickou akci, která je ovšem zaměřena proti rusky mluvícímu obyvatelstvu. To vše jsme se dozvěděli nikoliv u nás, ale na zahraničních nebo svobodných médiích. V našich se o těchto faktech mlčí.

    A co by ukrajinská strana získala sestřelením letadla? Pokud probíhá v zemi mimo EU a NATO občanská válka, a ona tady probíhá se všemi důsledky, nemá USA ani NATO právo zasáhnout. Pokud však došlo k sestřelení letadla třetí země, jedná se teroristický čin a vedení země má možnost požádat USA a NATO o zajištění bezletové zóny. Čím a jak ? No, přece vlastními letadly. Jednou už to tady bylo, pamatujete ? V Libyi. A nakonec právě tato letadla USA a NATO tuto zemi rozbombardovala a režim tam padl, aby se nastolil ten proamerický. V současnosti USA stěhuje právě z Libye své velvyslanectví, neboť je napadáno zdivočelými islámskými fundamentalisty. A nechtějí USA a NATO použít tento scénář, za pomoci agenta USA Porošenka, i na Ukrajině s tím, že cílová země bude Rusko?

    USA, NATO, ale i EU ženou svět do války, do války, kterou nemohou vyhrát. Jediným kdo prohraje, bude planeta Země. A lidé, kteří na ní žijí. Ale o tom se ve veřejnoprávní televizi, ale ani v hlavních internetových médiích nemluví, nepíše. Zato se kydá hnůj na zemi, která jde ekonomicky i politicky nahoru. Cílem je totiž ovládnutí této země a jejího přírodního bohatství. Vždy Rusko má 70 % veškerého nerostného bohatství na Zemi, a to je pro skomírající USA veliké lákadlo.

    Vladimír Putin je navržen za zabránění války a šíleného krveprolití v Sýrii na Nobelovu cenu míru. Souhlasím s tím, aby mu byla udělena, zasloužil by si ji totiž daleko více, nežli válečný štváč Obama.

Vladimír Kapal - pondělí 28. červenec 2014
_______________________________________________________

Redakční poznámka: Na uvedený článek blogu a také na internetovou stránku nezávislých "Brandýských novin" nás upozornilo několik našich čtenářů. A protože jsme usoudili, že jde o velice solidní text, spojili jsme se s autorem a požádali jej o souhlas k přetištění na stránce naší. A ten jsme dostali a tak tu dnes zmíněný text Vladimíra Kapala máte.

Dovětek Národní prosperity: Na téma, které je základem článku, máme obdobný názor jako autor textu. Který nás zaujal nejen svým textem, ale zejména také svým mottem

https://www.youtube.com/watch?v=LVwuN37XM88