Jak fungují české mediální agentury pro průzkum veřejného mínění?

Jak fungují české mediální agentury pro průzkum veřejného mínění?

5.12.2014


Exkluzivní výpověď zaměstnance o praktikách, spin doctoringu, plánování 
výsledků průzkumů, prefabrikace volebních preferencí, ovlivňování 
nerozhodnutých voličů, opakování průzkumu, pokud výsledek nedopadl podle 
představ a další machinace!

----------------------------------------------------------------------------

Redakce AE News přináší exkluzivní rozhovor s vrcholovým manažerem 
renomované agentury pro průzkum veřejného mínění v Česku. Exkluzivní 
rozhovor, šokující svědectví, bez cenzury a natvrdo. Jelikož je osoba u této
agentury stále zaměstnána, upravili jsme rozhovor takovým způsobem, aby byla
zaručena bezpečnost a anonymita tohoto whistleblowera, jehož výpověď nemá v 
historii české žurnalistiky obdoby. Svědectví je natolik závažné, že jsme 
velice vděčni za to, že můžeme tyto informace publikovat exkluzivně právě u 
nás.

Popravdě, pro nás jsou informace z rozhovoru známými fakty, ovšem je to 
poprvé, kdy někdo vystoupil se svědectvím přímo zpoza informační barikády 
těchto agentur. Redakce si ověřila tuto osobu, i skutečnost, že opravdu u 
agentury působí. Jméno osoby jsme na její žádost v textu změnili. Po poradě 
s našim právníkem jsme se rozhodli neuveřejnit jméno agentury, kvůli 
zachování korektního rozměru článku, neboť kontaktováním agentury s žádostí 
o vyjádření se k informacím bychom informátora vystavili riziku odhalení ze 
strany jeho zaměstnavatele. Nemáme možnost tedy ověřit validitu jednotlivých
informací a událostí, poskytujeme zde pouze publikační prostor lidem, kteří 
chtějí přinést svá svědectví. Cílem článku není obvinění konkrétní agentury 
z něčeho nekalého, ale jde nám o svědecký pohled na podivné praktiky v 
českých mediálních agenturách. Finální verze a redakční úpravy článku byly 
odsouhlaseny po vzájemné dohodě.

Mediální propaganda pohledem zevnitř agentury

Petře, můžete našim čtenářům říct něco bližšího o sobě?

Pracuji pro agenturu už velmi dlouho, počet let nechci kvůli identifikaci 
uvádět. Vystudoval jsem zahraniční politologii a mediální vztahy, stejně 
jako někteří moji kolegové a v agentuře pracuji na manažerské pozici. O 
rodině bych nerad hovořil, nerad bych je nějak ohrozil nebo identifikoval 
sám sebe v médiích. Nabídl jsem anonymní rozhovor i jedné komerční české 
televizi, ale odmítli mne bez udání důvodu. Rozhodl jsem se tedy informace 
uveřejnit anonymně na internetu a AE News mi přišlo jako vhodná platforma, 
protože umožňujete publikování informací od anonymních whistleblowerů. O vás
jsem se dozvěděl teprve nedávno v souvislosti s kauzou červených lístků 
proti prezidentovi Zemanovi. Nastal čas, aby někdo udělal to, co je nutné. 
Aby lidé věděli, jak je s nimi manipulováno ze strany médií.

Proč jste se rozhodl promluvit?

Poslední události okolo tendencí a snah o svržení českého prezidenta jsou 
plně v souladu s tím, na čem jsme v agentuře pracovali i ve spolupráci s 
Českou Televizí a poslední vývoj v tomto veřejnoprávním médiu je opravdu 
neskutečný převrat, se kterým nikdo z dozorových institucí nechce nebo spíš 
neumí nic udělat a já nehodlám nečinně přihlížet. Ty informace, které o nich
máme, jsou v podstatě v té poloze, že z České Televize se stala neřízená 
střela, neovladatelné těleso, kterého se zmocnili bývalí aktivisté okolo 
vůdců známého „spacákového povstání“, tedy lidé z okolí bývalého prezidenta 
Václava Havla a Jana Rumla.

Chcete říct, že současná kampaň proti Zemanovi je řízena z Kavčích Hor tzv. 
Havlisty?

Není odtamtud řízená, je odtamtud pouze medializována. Zato ale velmi 
intenzivně. Řízena je však odjinud.

Počítám, že oba víme, kdo ji řídí.

Ano, ta kampaň pochází přímo od amerických mediálních poradců ministerstva 
zahraničí Spojených států amerických a od jejich detašovaných pracovišť na 
ambasádách, od lidí, kteří řídili rozvrat v Kyjevě na konci minulého roku. 
Jsou to stejní lidé, kteří dnes řídí prefabrikaci průzkumů veřejného mínění 
v České Republice, kteří financují tyto průzkumy a pomáhají logisticky 
zajišťovat hlavní eventy v ulicích.

Co to je prefabrikace?

To je předpříprava mediálního mínění odvozeného od plánovaného předpokladu 
průzkumu občanských postojů a názorů. Je to hlavní model ovlivňování myšlení
obyvatelstva v západních zemích a USA. Skrze prefabrikaci lze rozpoutat 
revoluci nebo i válku, zvrátit výsledek voleb na poslední chvíli, dostat 
neparlamentní stranu do sněmovny, zajistit rezoluci rady OSN, prakticky 
cokoliv.

To zní opravdu děsivě, jak to funguje?

V principu jde o Machiavelismus implementovaný do mediálního prostoru 21. 
století. Funguje to tak, že mediální agentura, která dělá průzkum veřejného 
mínění, podsune veřejnosti nejprve prefabrikát. To znamená uměle vytvořený 
konstrukt, který veřejnost velmi rychle pojme v podvědomí za svůj vlastní 
názor. V tom spočívá princip a největší síla. Dokonalým prefabrikátem se 
stala tragédie letu MH17 na Ukrajině. Média bez jediného důkazu nebo 
stanoviska vyšetřovatelů posunula veřejnosti pohotový prefabrikát o vině 
Ruska a pro-ruských separatistů. Tyto prefabrikáty jsou ihned vzápětí 
testovány v průzkumech veřejného mínění. Pokud se prefabrikát uchytí, začne 
se s ním pracovat jako s nezvratným faktem, pravdou, a následně média a 
tiskové agentury začnou prefabrikát šířit do médií.

V Česku jste pracoval na nějakém prefabrikátu?

Ano, byla to předvolební kampaň hnutí ANO. V podstatě šlo o to, abychom 
pomohli vytvořit v očích nerozhodnutých voličů prefabrikovanou představu o 
tom, že neznámé hnutí ANO v preferencích roste a že představuje alternativu 
vůči zavedeným stranám v době, kdy o hnutí nikdo ještě nevěděl.

Jak to probíhalo?

Nejprve jsme museli analyzovat vzorek našich vybraných respondentů, které na
projekt použijeme z naší databáze. Většina veřejnosti si totiž myslí, že 
průzkum probíhá na ulici nebo náhodným telefonováním na různá náhodná čísla.
I když i to se někdy používá, je to jen zcela výjimečně, protože z náhodných
dotazů náhodných osob nelze tak snadno sestavit reprezentativní vzorek. 
Veřejnost si myslí, že při průzkumu se používá faktor náhody.

A tak to nefunguje?

Kdepak. Na průzkumech se podílí vzorek tzv. „vybraných respondentů“. To jsou
osoby, které s naší agenturou spolupracují. My o nich máme sociologický a 
profesní profil, známé jejich rodiny, přátele, zaměstnání, rodinný příjem a 
vše ostatní, abychom mohli respondenta zařadit do určité sociální skupiny. 
Množina těchto respondentů potom vytvoří tzv. reprezentativní vzorek, se 
kterým se dál pracuje.

Počkat, takže to znamená, že vy víte, jak kdo bude na jaké otázky přibližně 
odpovídat?

Ano, víme to s velmi vysokou přesností. Obecně můžeme říct, že známe dopředu
reakci respondenta na určité téma s přesností převyšující 90% 
pravděpodobnosti. Dokážeme tedy naplánovat výsledek zadaného průzkumu 
klienta, aniž bychom zfalšovali jediný checkbox. Toto je tedy nezbytné pro 
agenturu a její přežití.

Proboha, ale to znamená, že ten průzkum je zfalšovaný, ne?

To právě není. Je pouze prefabrikovaný. Nikdo nefalšuje odpovědi 
respondentů. My pouze zajistíme, že otázky budou položeny na stůl vybraným 
respondentům, o kterých bezpečně víme, že odpoví podle našich představ, 
resp. podle představ zadavatele. Většina zadavatelů nechce zjistit názor 
veřejnosti, ale chce potvrdit svůj předpoklad. To se mnohdy rozchází s 
výsledky průzkumů, a potom klient chce buď průzkum opakovat, anebo od nás 
odejde ke konkurenci, kde mu vyjde lepší výsledek průzkumu. Možná vás to 
překvapí, ale většina průzkumů je placena až v okamžiku, kdy je klient o 
něčem přesvědčen a očekává pouhé potvrzení z průzkumu. Že by nám někdo dal 
zakázku bez představy, jak výsledek dopadne, to se stává jen málokdy.

Takže průzkumy slouží spíš jako podklad pro nějaké teze nebo tvrzení?

V devíti z deseti případů jde o tzv. konfirmační průzkumy, tedy jak název 
napovídá, průzkumy, které mají něco zadavatelovi potvrdit. Pokud nepotvrdí, 
je problém. A to se potom průzkum obvykle opakuje, třeba i několikrát, dokud
se výsledek nedostaví. Empirických průzkumů, tedy těch, které nic dopředu 
nepředpokládají ze strany zadavatele, těch je opravdu znatelná menšina a 
každým rokem jich je méně.

Kdo si u vás objednává prefabrikované výsledky?

Různé subjekty. Od politických stran mimo i uvnitř poslanecké sněmovny, přes
média až po soukromé firmy. Např. Česká Televize si zažádá o průzkum na téma
soužití Čechů s menšinami. Ta otázka na respondenty zní: „Bydleli byste s 
Romy v jednom domě?“ a když my uděláme průzkum, ten výsledek je takový, jaký
asi sami tušíte, a nám přijde potom z České Televize reakce, že ten průzkum 
chtějí udělat znovu, protože „výsledek průzkumu nezapadl do konceptu jejich 
zpravodajství“. Takže oni nám pošlou novou upravenou otázku a ta zní: „Jak 
hodnotíte soužití s menšinami?“.

A ten výsledek vyjde podruhé jinak?

Jistě. Však otázka je podruhé již zcela neutrální. V televizi se to ale 
potom interpretuje tak, že čeští občané mají od minulého roku lepší pohled 
na spolužití s etnickými menšinami a Romy zejména. Někdy děláme průzkum pro 
klienta i 4x po sobě, než je konečně spokojen. Platí ale pochopitelně jen za
jeden průzkum, ten, který mu vyhovuje. Agentura si nemůže dovolit o klienta 
přijít.

Byl tohle důvod obrovských rozporů v průzkumech před volbami do parlamentu v
roce 2010?

Ano, ČSSD tehdy chtěla výsledky za každou cenu materializovat v průzkumech, 
neměli čas na prefabrikaci postojů občanů, to vyžaduje čas a peníze v 
mediálním prostoru. Prostě nabídli peníze jenom na průzkumy a chtěli 
výsledek. Když nebyl podle jejich představ, šli ke konkurenci. ČSSD tehdy 
měla přitom dost času zainvestovat do finančně náročnějšího spin doctoringu 
a přetavit ty „zdoktorované“ průzkumy v reálný výsledek.

Co je to spin doctoring?

To je technika předvolebního boje, kdy donutíte média postavit otázku 
veřejné volební diskuse okolo jediného a mnohdy banálního zástupného tématu.
Vezmete si téma, ve kterém je vaše strana nejsilnější a váš největší soupeř 
nejslabší. Prefabrikovaný průzkum veřejného mínění, o který se postaráme my,
potom ukáže, že toto téma zajímá voliče nejvíc. Najednou to spustí lavinu a 
pár takovýchto průzkumů změní výsledek voleb. A také změnil.

Takže se přiznáváte, že jste potopili Jiřího Paroubka v roce 2010?

Okolo Jiřího Paroubka se podařilo pravici roztočit spin doctoring poslední 
měsíc před volbami v roce 2010. Strany TOP09 a ODS si objednávaly desítky 
prefabrikovaných průzkumů, které měly za cíl vyvolat dojem, že Jiří Paroubek
škodí ČSSD. Ve skutečnosti to bylo jinak, on byl pro ČSSD jejich nejsilnější
postava, ale spin zafungoval a veřejnost tomu začala opravdu věřit, najednou
se začaly ozývat hlasy i zevnitř ČSSD, že Paroubek není dobrý lídr. Byl to 
jeden z nejlepších spinů posledních 20 let, pravici se podařilo pomocí 
tohoto spinu zlikvidovat předsedu nejsilnější politické strany v té době. 
ČSSD měla spoustu munice, jak tehdy oslabit pravici, ale neschopným 
managementem volební kampaně ČSSD ze strany pana Tvrdíka to dopadlo pro 
Jiřího Paroubka katastrofálně.

Zmínil jste protesty proti Zemanovi. Jde také o spin?

Ano, ale to není česká práce. To je řízené ze zahraničí. Cílem spinu okolo 
Zemana je vytvořit mediální prefabrikát, který pojme česká veřejnost za svůj
názor, že český prezident škodí této zemi a že když lidé vyjdou do ulic, aby
měli pocit, že je to jejich volba a jejich rozhodnutí, že tam jsou. Stále 
ale tvrdím, že bez 17. listopadu by nikdy nevyšlo do ulic tolik lidí. V 
tomto ohledu pouze spin využil příležitost tohoto svátku naakumulovat co 
nejvíce lidí do průvodu. Průvod s peticí na Pražský Hrad před několika dny 
měl už potom pouze nějakých 200 až 500 lidí. Čili, jak vidíte, nejde o 
národní hnutí proti prezidentovi, jde o mediální spin.

Jsou protesty proti Zemanovi legitimní?

Nejde o to, jestli jsou legitimní, jde o to, že jsou zcela absurdní. Miloš 
Zeman je totiž široko daleko v Evropě jediný politik, který hájí národní 
zájmy své země při návštěvách v cizině jako lev, o Zemanovi víme, že je 
národní patriot a kdyby takovým patriotem býval třeba Václav Havel, těžko by
dnes stála jeho busta v hlavním městě USA, ale byla by v Česku, nejlépe 
někde na Václavském náměstí. To, že k tomu nedošlo a že na tom Václaváku 
jeho busta nebo socha není, to je znamením, že Václav Havel se netěší oblibě
u české veřejnosti, tedy rozhodně ne u většiny. Miloš Zeman je terčem velmi 
agresivního spinu, který jsem ještě nezažil. Já tomu říkám „majdanizace“ 
českého mediálního prostředí. Zeman jako nepřítel č. 1, podobně jako 
Janukovyč v Kyjevě počátkem tohoto roku.

Jak se vlastně podsouvá veřejnosti cizí názor? Tedy jak se dělá ta 
„prefabrikace“? Jak to vypadá krok za krokem?

Tak především je třeba na toto mít peníze. Prefabrikace vyžaduje mediální 
prostor (noviny, servery a televize) a prefabrikované průzkumy veřejného 
mínění. Když přijde klient, např. nové politické hnutí, které se chce dostat
do sněmovny, tak my jim poradíme spinová témata, doporučíme jim mediální 
prostor v televizi a připravíme sérii šesti až osmi prefabrikovaných 
průzkumů, které posílí spinová témata a vyvolají ve veřejnosti představu, že
nové hnutí má našlápnuto k dobrému výsledku. To je hlavní motor celého 
projektu.

Aha, takže oni potom s těmi průzkumy od vás jdou do médií, aby jim tam dali 
prostor?

Ano. Pokud průzkumy ukazují růst preferencí strany, v médiích tomu uvěří a 
voliči tomu také věří a média je pustí do vysílání. A nerozhodnutí voliči 
mají tendenci takovou stranu vyzkoušet a hlasovat pro ní. Politická základna
nerozhodnutých voličů je v ČR obrovská. Jsou to lidé, kteří rádi 
experimentují, ale zároveň neradi dávají hlas někomu, kdo se do sněmovny 
nedostane. My tedy připravíme podmínky k tomu, aby byli přesvědčení, že nové
hnutí má trvalý růst a určitě se do sněmovny dostane. V případě Věcí 
Veřejných a hnutí ANO se nám to povedlo.

Často se hovoří o začarovaném kruhu pro nové politické subjekty, že nemají 
mediální prostor…

Tak přesně pro tohle zde jsou mediální a průzkumové agentury, aby ten kruh 
rozsekly. Do médií se dostanete pouze v případě, že máte šanci na zajímavý 
výsledek ve volbách. Abyste ale měli šanci na zajímavý výsledek, musíte se 
dostat do médií, aby se o vás voliči vůbec dozvěděli. Ale protože do médií 
se dostanete teprve až poté, co získáte dostatek voličů, tak to znamená, že 
se pohybujete v kruhu. My dokážeme ten kruh prolomit, že zajistíme 
prefabrikované průzkumy ukazující růst preferencí díky spinovým tématům, 
které posuneme sami do médií a položíme rovnítko mezi spinové téma a nový 
politický subjekt, který se s tímto spinovým tématem umí nejlépe vypořádat.

Hnutí ANO Andreje Babiše je tedy produktem prefabrikátů a spinu?

Samozřejmě, však ANO si rezervovalo průzkumy u mnoha agentur, už rok před 
volbami, v době, kdy ještě nikdo netušil, že vůbec nějaké předčasné volby na
podzim v roce 2013 proběhnou. My jsme dostali do ruky průzkum na jaře 2013, 
kde figurovalo tehdy neznámé hnutí ANO s preferencemi postupně od 3 do 11 
procent a já sám jsem netušil, odkud se to exotické hnutí vzalo a bylo mi 
jasné, že se dívám na prefabrikovaný průzkum od konkurence. Už tehdy totiž 
běžel u konkurence spin a prefabrikovaný průzkum, ústředním bodem Babišova 
spinu bylo „zatočení s korupcí“ a „Babiš má tolik peněz, že nebude v 
politice krást“. Lidé tomu uvěřili. Poté, co Agrofert zakoupil Mafru, tak 
začala doslova tsunami mediálního spinu a průzkumy vyráběly obraz rostoucích
preferencí hnutí ANO, které ještě tehdy ve skutečnosti ale nerostly. Byl to 
jen prefabrikát. Podílela se na tom i ČT s průzkumy, které brala od nás a od
kolegů z konkurence. Prefabrikace ANO začala fungovat v poctivých 
empirických průzkumech na přelomu srpna a září 2013. Veřejnost tehdy konečně
vzala růst prefabrikovaných preferencí ANO za svůj názor a lidé opravdu pro 
ANO nakonec hlasovali.

Samotný prefabrikovaný průzkum probíhá jak?

Vybereme z naší databáze respondenty, kteří sebe definují jako nerozhodnuté 
voliče a mají tendenci zkoušet nové perspektivní strany. Vzorek respondentů 
konfrontujeme se vzorkem bez prefabrikace. Tím ověřujeme skutečnost a radíme
klientovi, co by měl udělat a změnit, aby se prefabrikát začal přetavovat v 
realitu v empirice.

Čili to je doslova vaření výsledků voleb na objednávku?

Ano, je to technika převzatá z amerických volebních kampaní. Tam jsou 
průzkumové agentury doslova závislé na spinech a na výrobě výsledků voleb. 
Ten level je tam úplně někde jinde. Koneckonců, kde jinde než v USA by si 
lidé zvolili do svého čela neznámého politika, o kterém nikdy v životě 
neslyšeli, který je černoch a který nebyl nikdy politickým matadorem a 
pomáhal v kanceláři charity na předměstí Chicaga. Spinové téma „Change“ a 
„Yes, We Can!“ srovnalo republikánskou kampaň se zemí. V Česku byl předmětem
spinu i Jan Švejnar a Jan Fischer při prezidentské kandidatuře, ale jejich 
americky řízené kampaně dojely na zoufale nízkou volební disciplínu mladých 
voličů, kteří dlouhodobě chodí k volbám ve větších počtech jenom v Praze a 
Brně, zbytek republiky válcují voliči nad 45 let věku. Spinová témata v 
Česku přitom oslovují hlavně prvovoliče, starší osoby mnohem méně. Čím 
starší ročník, tím menší pravděpodobnost, že podlehne spinu.

Mládež nakonec hlasovala hlavně pro Karla Schwarzenberga, ne?

Ano, ta kampaň byla povedená, kníže s čírem jako pankáč oslovil mladé 
voliče, díky své jadrné mluvě (hovno, prdel, neposrat se z toho…), která 
mladým lidem u Karla Schwarzenberga nevadí, na rozdíl od prezidenta Miloše 
Zemana, což mne dodnes udivuje, že ti lidé nemají trochu sebereflexe.

Kdo bude podle vás zvolen prezidentem po Miloši Zemanovi v roce 2018?

Pokud se nestane v Česku něco na způsob kyjevského Majdanu, bude to opět 
Miloš Zeman. Na to si můžete i vsadit. Česká veřejnost nemá na výběr jiného 
kandidáta, na kterém by byl volební konsenzus a který by nabídl více, než 
může nabídnout Miloš Zeman. Existují tu ale dvě hrozby: zrušení přímé volby 
prezidenta a odvolání prezidenta pro neschopnost výkonu funkce.

Opravdu podle vás hrozí svržení prezidenta?

Američané ho nechtějí na hradě. A nechce ho tam ani Brusel. Tady na AE News 
jsem o tom četl od vás článek, který vyvolal v českých médiích rozruch, pro 
mne to není překvapení, tohle je standardní práce amerického velvyslanectví,
stejně takto řídili i demonstrace v Berlíně proti Merkelové minulý rok, 
načež Merkelová obrátila svůj vstřícný postoj vůči Rusku o 180 stupňů, a to 
jistě nebyla náhoda. Německé i české neziskovky používají stejné scénáře a 
prvoplánové šablony při demonstracích, anglické transparenty, anglicky 
mluvící poradce, není to nic, co bychom u nás v agentuře neznali. Američané 
nejsou příliš dobří s utajením v těchto záležitostech, jim to ale nevadí. 
Oni vydají např. dementi a tím to pro ně končí. Pokud jsem si všiml, 
dementovali i váš článek. Ale to nic neznamená. Oni vydávali dementi i o 
tom, že nijak nezasahují do politiky Íránu před vypuknutím Íránské revoluce,
přičemž těmto dementi nevěřili potom ani samotní američtí zákonodárci.

A to zrušení přímé volby?

To je věc, kterou jsme dostali na stůl minulý týden. Jedná se o průzkum 
názorů, jestli by občané souhlasili se zrušením přímé volby prezidenta.

Kdo si tento průzkum žádal?

To nemohu sdělit, jenom prozradím, že nejde o domácí zakázku, ale je to 
zahraniční klient z USA, který si podobnou zakázku zadal i u konkurence.

Znamená to něco konkrétního o dalším spinu z USA?

Nemusí to znamenat nic, mnoho průzkumů se zadává přes prostředníky, 
zahraniční firmy, český klient třeba nechce odhalit identitu, pro koho se 
průzkum zadává, takže to posune přes zahraničního prostředníka, třeba z USA.
Ale je to vypovídající fakt o tom, že politické strany v ČR litují přímé 
volby prezidenta. Miloš Zeman má obrovský silný mandát mezi nejsilnějším 
volebním elektorátem s nejsilnější volební disciplínou v ČR, u lidí mezi 50 
až 65 lety. Ať už stojí proti Zemanovi kdokoliv, musí nejprve odstranit 
tento jeho elektorát. A protože to vypadá, že to asi ani nepůjde, tak zřejmě
se někdo chystá na plán B a chce přijít rovnou se zrušením přímé volby.

A to by podle vás prošlo?

Určitě, pomocí vhodného spinu. Sprostý prezident, každý den nový článek 
proti Zemanovi na hlavních serverech, každý den reportáž proti Zemanovi v 
České Televizi a série průzkumů veřejného mínění, které se postaví tak, že 
větší spokojenost obyvatelstva byla s prezidenty v době, kdy nebyli voleni 
přímo. Taková hezká mediální zkratka, že? A když už jsme u toho, mediálně se
to pokryje v České Televizi diskusním pořadem o politické kultuře, že tady 
existuje reálná hrozba, že si lidé příště zvolí díky své nezodpovědnosti a 
neuvědomělosti nějakou osobu ještě horší, než je Miloš Zeman a to by mohlo 
být bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Nakonec proti zrušení přímé 
volby nebude ani nikdo protestovat, jak už jste psali v jednom vašem článku,
to bylo výstižné. Podle mne je to reálná možnost, že Česko příště už 
prezidenta přímo volit nebude, pokud současná koalice zjistí, že se jí 
nepodaří dosadit na Hrad svého člověka po (nebo proti) Zemanovi.

Koho chce na Hrad současná koalice?

Pravděpodobně to ještě ani sami neví. Vědí, že nechtějí Zemana, ale nemají 
kandidáta, který by vyhrál přímé volby u občanů. To je ten největší problém 
pro koalici. Američané by rádi viděli někoho z dua Švejnar – Schwarzenberg, 
ale ti nemají v konkurenci s Milošem Zemanem šanci. Pokud by ale Zeman již 
nekandidoval, situace by se změnila, ta šance by u obou dramaticky vzrostla,
a to i na úkor takových kandidátů, jako Bohuslav Sobotka nebo Andrej Babiš. 
Konkrétně Babiš je takový černý kůň případné prezidentské volby, ale on chce
být primárně příštím premiérem, aby mohl kontrolovat mocensko-ekonomický 
business ve státě. To by z pozice prezidenta nemohl.

Je pravda, že Američané chtějí Babiše na Hradě?

Američané chtějí v té pozici někoho, s kým se domluví, kdo jim bude umět 
kývat na jejich představy a kdo tyto představy pojme za své vlastní. 
Nemyslím si ale, že se nějaký takový politik tohoto profilu podruhé najde, 
Václav Havel byl výjimka, natolik významná, že mu odhalili i bustu v 
americkém kongresu. Babiš je ale oligarcha na český způsob a s těmito lidmi 
se umí Američané domluvit vždycky. A prezident Babiš by posloužil Američanům
lépe než premiér Babiš, protože Američané potřebují ovládat prezidenta jako 
nejvyššího představitele státu ve vztahu navenek. Premiér je důležitá pozice
směrem dovnitř státu a to Američany moc nezajímá. Oni neuznávají historický 
systém premiérů evropských vlád, nerozumí tomuto systému a proto je i zcela 
běžné, že když přijede premiér nějaké evropské země do USA, prezident USA ho
vůbec nepřijme, není-li to nezbytně nutné. Snad jedinou výjimkou je britský 
premiér a německá kancléřka, ale ani jeden z nich není typickým premiérem, 
jejich pravomoci jsou na rozdíl od běžných premiérů evropských zemí 
obrovské.

Zemana na Hradě tedy nechce ani Brusel? Ten byl ale z jeho volby původně 
nadšený, ne?

To nadšení vyprchalo v okamžiku, kdy se Zeman začal chovat více jako 
prezident České Republiky a méně jako panevropský hodnostář střihu pana 
Rompuye. Zemanův silný tlak na posilování ekonomických vazeb českých podniků
s východními trhy způsobil v Bruselu nejprve zdvižená obočí a po jeho 
vstřícných slovech směrem ke zrušení sankcí proti Rusku i doslova zděšení. 
Zeman ale pořád představuje pro Brusel politika, který má velmi silné pro-
evropské a pro-unijní smýšlení a dokud toto zůstane, Brusel bude za Zemana 
vděčný. Kdykoliv se ale objeví možnost jeho výměny za někoho více proti-
ruského a alespoň stejně pro-evropského, tak nebudou váhat a Zemana potopí.

Když se podíváme na průzkumy třeba v médiích, jak má člověk poznat, že jde o
prefabrikát?

Pokud to poznáte, tak to znamená, že jde o velmi špatný prefabrikát. Ale i 
těch je mnoho. Takovými nepovedenými prefabrikáty jsou třeba různé průzkumy 
pro některé orgány Evropské Unie a různé neziskové organizace, kde je 
explicitně poptávka po prefabrikátech za každou cenu. Např. průzkum toho, 
jestli jsou lidé šťastní, který stát představuje pro naši zemi největší 
hrozbu, jestli jsou lidé spokojeni se svojí životní úrovní, jestli se lidem 
žije lépe dnes než před rokem 1989 a mnohé další průzkumy, kterým 
prefabrikace čouhá z obalů, že to nejde přehlédnout. Takové průzkumy ale 
nemají žádný potenciál, nemají žádný „impact“ na společnost.

Proč nemají žádný dopad?

Protože nemají vypovídací hodnotu. Když udělá agentura takový průzkum, tak 
dostane pokaždé jiný výsledek. Dnes jsou respondenti šťastní, protože si 
našli báječnou partnerku. Za týden se s ní rozejdou a hodnotí svůj život 
jako nešťastný. V televizi uvidí respondent dvě reportáže o ruské agresi na 
Ukrajině a do dotazníku napíše, že největší hrozbou pro naši zemi je Rusko. 
Za týden je hlavním tématem v televizi Islámský stát a ten samý respondent 
napíše, že největší hrozbou pro Česko je nestabilní Sýrie a Irák. Tyto 
průzkumy jsou zcela zavádějící a slouží více jako propaganda než jako 
seriózní materiál s nějakou vypovídající hodnotou. Přesto je však o tyto 
průzkumy velký zájem. Hlavně ze strany médií a televize.

Znamená to tedy, že mainstream vědomě šíří propagandu a podkládá ji průzkumy
stejného ražení?

Já nemám rád slovo propaganda, protože to slovo je posunuté úplně do jiné 
polohy, než ve které by mělo být. Pokud se snažíte někomu posunout informaci
a ta informace má určitý tvar a strukturu, tak to samo o sobě může být 
vnímáno jako propaganda a přitom jste neudělali nic špatného. Jenom jste 
vzali informaci vyskytující se v bodě A a přesunuli jste ji do bodu B. Tímto
úkonem, jakkoliv se zdá neškodný, vzniká velmi často propaganda, nebo 
alespoň to, jak ji dnešní média nazývají.

Můžete uvést příklad?

Takovým příkladem je např. kauza Pussy Riot. To je modelový příklad. Ta 
děvčata provedla výtržnost v kostele a policie je logicky zatkla, zcela 
korektně, jak by se stalo v každé západní zemi, v USA nebo i u nás. 
Zahraniční média tu informaci z ruských médií vyzvedla a přenesla ji na 
hlavní stránky západních novin a serverů ve vyznění, že ruský režim uvěznil 
disidentskou skupinu. Ty články jsem četl, byly doslova přeložené z ruštiny,
bez jediného změněného slova, ale přesto vyznění těch článků v západním 
tisku byla hotová surová propaganda, která de facto vysvětlovala, že pokud 
nemůže člověk v kostele svobodně skákat po oltáři a tancovat za doprovodu 
zvukové aparatury divoké tance, tak je to projevem totalitního režimu a 
diktatury a nesvobody.

Ano, tak nějak to uváděla i česká média.

Nejenom, že to uváděla česká média. Česká média to slovo do slova převzala 
od zahraničních tiskových agentur, tuším od Reuters pocházela ta originální 
zpráva.

Když mluvíme o těchto agenturách, jaké máte s nimi zkušenosti?

Ty velké zpravodajské agentury, to jsou mediální kolosy, kde nejde o 
novinařinu. Oni novinařinu ani nedělají, ale spíš fungují jako agregátory 
informací. Fungují de facto jako rádiové vysílače, které přenášejí pouze 
signál, ale ten signál obsahuje informace, které vznikají mimo tiskové 
agentury. A problém těchto agentur je v tom, že do svého přenosového pásma 
pouštějí pouze úzkou skupinu vstupních zdrojů. Přebírají informace od 
velkých novin, velkých serverů, jak se říká, od mainstreamu. Ale i od VIP 
bloggerů. A neznámých subjektů s akreditací a tiskových odborů vlád a 
zpravodajských služeb. A protože mainstream je v soukromých rukách, mnohdy v
nadnárodních svazcích, tak najednou začnete zjišťovat, že všechny tyto 
agentury šíří jeden typ informací, což je velmi nebezpečné pro svobodu a 
demokracii v západních zemích, protože ne všechno, co se do přenosového 
pásma těchto agentur dostane, je zpravodajství.

Platí stále ona poučka, že jakákoliv propaganda a lež, kterou posvětí velká 
trojka, se stává pravdou?

Samozřejmě, platí to stále a vlastně dnes to platí více, než tomu bylo 
kdykoliv předtím. Agentury AP, AFP a Reuters tvoří 99% všech mediálních 
zpráv v EU a v USA, každou minutu chrlí tisíce zpráv, které okamžitě 
přebírají národní tiskové agentury jednotlivých zemí a od nich noviny, média
a televize. Když půjdete hluboko zpětně po původu těchto zpráv, tak se 
nedozvíte, kdo je napsal, kde vznikly, kdo je certifikoval jako validní. 
Dnes stačí zkrátka certifikace toho, že informace vypadla z jedné z těchto 
tří agentur a tím pátrání po původu informace končí. V tom je obrovská 
hrozba pro informační integritu v médiích. A když se podíváte, jaký 
propagandistický éthos šíří třeba Česká televize, a to je velmi malá lokální
ryba, jaký dopad asi musí mít informace chrlené z těchto tří zpravodajských 
agentur, které nikdo nekontroluje a neověřuje jejich vstupy?

Jsou tedy informace na alternativních serverech pravdivější?

Propaganda jede na plné obrátky na celé mediální frontě. Také alternativní 
média publikují často věci za horizontem toho, co bych se já odvážil nazývat
pravdou. Ovšem na rozdíl třeba od mainstreamu probublává v alternativních 
médiích na povrch nezkreslená pravda, ta zásadní pravda bez příkras a 
nějakého vylepšování. Čtenář má možnost se dozvědět pravdu a dát si jí do 
konfrontace s informačními produkty mainstreamu. To vidím jako pozitivní věc
a světlo na konci tunelu.

Čtete AE News pravidelně?

Občas přijdu a přečtu si nějaké články, na můj vkus jsou příliš dlouhé a 
obsáhlé, nemám moc času, ale je fajn, že píšete o událostech v širokých 
souvislostech, o kterých my víme třeba v agentuře, ale do médií se nic 
takového nedostává. Práce, kterou děláte, může být z určitého pohledu i 
lehce nebezpečná, protože otevíráte hnisavé rány současné západní 
mediokracie, mluvíte o vlivech amerických tajných služeb na dění v ČR, o 
kterém my víme, že se děje v neskutečném měřítku a rozsahu, je ale dobře, že
tyto informace zaznívají.

Co byste závěrem vzkázal čtenářům?

Aby neposuzovali zprávy v médiích podle mustru typu „říkali to v televizi, 
tak to bude pravda„, nebo „psali to na nejserióznějším zpravodajském 
serveru, bude to pravda„, protože v dnešní době je pravda velmi křehké, 
vzácné a výbušné zboží, které se do mainstreamových médií mnohdy ani 
nedostane. Přemýšlejte nad mediálními zprávami, zda-li se nestáváte obětí 
spinu.

Děkuji Vám za rozhovor.