Jen náhody?
Jen náhody?Mé psaní článků a komentáře o vládě vzbudili nebývalý zájem čtenářů, jak jsem vyrozuměl, šíří se všemi dostupnými prostředky. Jsem stále tázán na nové a nové věci, jenže, pro mne jsou to již dávno popsané a zveřejněné články. Tímto chci říci, že čtenář nějaké stati nečetl dřívější články, a tím mu uniká hlavní podstata mého psaní o problémech. Každý článek má jistou podstatu a jako celek zodpovídá vše, na co jsem stále dotazován. Tyto články jsou ale natolik obsáhlé, že je nelze ocitovat několika slovy, jistě pochopíte co se dá napsat za deset let, a vydáním článků za období třiceti let by byla již dobře zásobená knihovna. Proto se pokusím o citaci několika článků z posledního období, na které se váže nejvíce dotazů, nelze to ale vysvětlit bez jisté koncepce, byly by vytrženy a nedávalo by to skutečný význam. Nebude to pro mne tak jednoduché psaní, až příliš mnoho dotazů se týká mé osoby, jsem ale člověk jako jiný se svými klady a zápory. Co budu popisovat, a o čem psát, není mou snahou vnutit nějaké myšlenky a pravdy. Jsme lidé a každý má své životní zkušenosti a pravdy, já jen popíši to, co znám jen já, nadpis článku není náhodný.V roce mých osmnáctých narozenin jsem byl mou babičkou požádán, abych si sedl a vyslechl jistou rodinnou tradici, stručně mi počala sdělovat minulost rodu. Byl jsem dost zaskočen pro jisté sdělení, které jsem nedokázal nikam zařadit, to byla moje budoucnost. Znal jsem již z knížek, co je třeba Zednář, ale že existovala i jiná verze než západní, mne zarazila. Na dnešním českém území údajně byla varianta s jiným zaměřením, nebyla na shromažďování majetků jako možnosti ovlivnění dění ve státě a na sousedy, zde bylo propagováno pro členy Zednářů bohatství ve vědění. Jejich povinností bylo starat se o vyšší vzdělanost národa a tím docilovat jeho dalšího rozvoje, tento trend byl narušen Bílou horou. Podle babičky jsem dědicem, přesněji potomkem s ještě dalším přívlastkem - léčitelem, nebo jak chcete šamanem. Vše, co jsem se dozvěděl, jsem považoval za notně přitažené za vlasy, neměl jsem ani sebemenší důkaz, abych tomuto sdělení věřil. Byl jsem také zasvěcen do jistých rituálů a čeho se vyvarovat, vše je prý dost nebezpečné a mohl bych uškodit i slušným lidem. I přes jistou nedůvěru o těchto poznatcích jsem více započal vnímat své okolí, postupem času jsem stále získával nové a nové poznatky, že na tom asi něco bude. Tato zjištění mne stále nutila o nějaké rozumné variantě k celkovému pochopení a vysvětlení podivných úkazů, do současné doby nejsem schopen toto rozumnou formou nějak vysvětlit. Ano, ani po stovky epizod a výrazných příhod nemám patřičné vysvětlení. Nemám ani odpověď, proč mám nějaké vize které se vyplňují, proč jsem nositelem štěstí a naopak kdo mi i jen slovem ubližuje. koleduje si o malér. Vše, co popisuji, je na dost dlouhé povídání, vše beru již jako samozřejmost a nakonec, již jsem si na to přivykl. Jaké mám schopnosti s využitím těchto možností a ani výkon neprozradím, jsou dostatečně výkonné a razantní.Jsem něco jako talisman, svému okolí nosím štěstí, zdá se to podivné, ale je to tak. Mám několik přátel, ti vědí již své, zažívaly věci pro ně dost podivné a pro mne již normální. Má to také jistý háček, sice jsem nositelem štěstí ale s jistou podmínkou, pokud mi důvěřuje a nedopustí se třeba chyby, že zapochybuje, potom se stává podivná věc. Jak rychle nabýval třeba majetek, tak dostane jistou výstrahu třeba ztrátou něco mála z majetku nebo neuskutečněním nějaké transakce. Jednám, jak se říká na rovinu, tato zapochybování o mé čestnosti se stává pro dotyčného již nebezpečnou, dostane nějaké znamení, že pochybil. To je již pro dotyčného jasným důkazem, že v něčem pochybil proti mně, pokud nedá na tato varování, je ztracen, přichází o vše, co získal za celou dobu přátelství a jde to dál. Do všech detailů nechci zacházet, a popisovat na konkrétních případech by bylo dosti neetické, jsou to fakta pravdivá, jistě také při dodržení jistých etických zásad ověřitelná. Dá se také říci jen jediné, veškerá neopodstatněná nedůvěra a křivé nařčení nese touto podobou jen dotyčnému tyto problémy a i osobám které o mě jen zapochybují. Co popisuji, je pravda, nikomu tuto pravdu nevnucuji, je jen na dotyčném věří li, či nikoli. Má možnost si toto sám ověřit, může o mém slovu zapochybovat a říci to pěkně nahlas, dostane zanedlouho jistou odpověď. Je jen otázkou, aby dostatečně rychle analyzoval a reagoval na nějaké varování, zaváhání může být pěkně drahé. Někdy se angažuji a chci pomoci třeba upozorněním, jsou lidé kteří to neberou na lehkou váhu a vyslechnou mne, jak budou reagovat mne již vcelku nezajímá, berou si cestu svého osudu do svých rukou, mým upozorněním je jim dána šance si určit osud samotným. Nyní mne napadá jistá vzpomínka jak jsem zastavil ihned po ránu jednoho vedoucího pracovníka, již při prvních slovech mne vyloženě zmrazil a poslal do mých míst, kde mohu rozhodovat, nepochopil a ani neměl snahu mne vyslechnout. Prostě si vybral osud sám tímto rozhodnutím. Nebudu popisovat, co se mu vše přihodilo, bylo toho dost. Nyní se pouze jen zdravíme a každý pracujeme, kde jsme kompetentní. Chtěl jsem mu pouze naznačit, že opuštěním jistého area, může ovlivnit jeho další osud, má na výběr. Nu, rozhodl se již předem, nyní již pracuje jen čas, a čas přesně bude definovat a upřesní, co jsem měl na jazyku. Nelze přece někomu něco nutit, jsme svéprávní.Přibližně před deseti léty, jsem započal ve svých článcích nepatrně naznačovat, že neseriózní jednání naší vlády lze i trestat, nikdo to nebral vážně. Byla to odezva na otevřené drancování státu lidmi, kteří jej měli chránit, jednalo se o státem placené úředníky. Již v roce 1989, v prosinci, jsem započal s vypracováním jistého schématu, jak ekonomického, hospodářského, tak i po stránce politické. Po třech měsících jsem návrh poslal do vlády, odpověď žádná.
II.
Nejsem domýšlivý ani nějak naivně ješitný o nějakém moudru, prostě jsem jen chtěl dodat něco, co má šanci pomoci státu, jistě jsem nebyl sám. Svou koncepci jsem současně podložil i nepřijetím do realizace, jaké to přinese důsledky, vláda má možnost si tyto důsledky ověřit již nyní. Ano, současnou dobu jsem popsal s předstihem deseti let, lze to ověřit, jen šáhnout do toho vládního šuplíku. V danou dobu jsem tomu nevěnoval nějakou pozornost, bylo to z několika důvodů, nemám žádné školy a nejsem vševěd. Byl jsem si vědom, že existuje mnoho lidí s patřičným vzděláním, a jistě najdou lepší řešení. Stát měl jistou šanci dohnat vyspělé země Evropy v průběhu sedmi až deseti léty. Vše bylo naopak rozkradeno a doslova vydrancováno během pouhých pěti let.Veškeré mé psaní nebylo bráno vážně, slovo o jisté mravnosti a čestnosti byla jen pro pobavení našich mocipánů, jenže tato varování z mé strany nebyla brána vážně. Byl jsem postaven do bezvýchodné situace, lze se stále jen doprošovat o to, co patří všem obyvatelům této země? Samozřejmě jsem byl nucen vytáhnout ruku a pohrozit těmto mocipánům, bezdůvodně jsem nebyl obdařen touto mocí, musel bych se stydět před svými předky a dětmi za svou netečnost. Po těžkém rozhodování jsem použil jen malou klatbu na nepřátele této země, bylo to těžké, nevěděl jsem co vlastně otvírám, jaká je tato Pandořina skříňka, jak bude dalece sahat. Tato klatba byla vyřčena 18.2.2004. Již 20.2. měl infarkt Špidla, 22.2. Kalousek, Kocourek měl potíže s nohou, Gross zlomenou ruku, zkolaboval Dostál a následně se objevila rakovina, Svoboda měl nehodu u Vyškova….. Výčet potíží je ještě větší, nelze opomenout nadměrné poruchy všech vládních letadel, poruchy vcelku banální které se ale nikde nevyskytují. Je až s podivem, že nemají strach létat, je maličkost, aby přímo padaly. Po těchto nepatrných zkušenostech se již vláda necítí natolik bezpečná jak doposud, jejich snahou je dokázat nějakou měrou a pofidérní sociální politikou jak pracují. Je to určeno přímo mé osobě, posílám jim přímo své články a komentáře týkající se jejich vlády, jenže já nejsem tak naivní, za co mne považují. Mne soudí podle sebe, dělají chybu, ještě jsem neřekl poslední slovo. Nemám sice patřičné diplomy, nemám ani zájem si je koupit, ale nemám ani pocit že bych byl vyložený hlupák, který je nucen se ohánět bezcenným papírem a titulem. Jistým důkazem je i fakt, že nemám ani tiskového mluvčího. Zmiňuji se, že vláda dělá jisté ústupky pro mé uspokojení, zní to podivně, je to ale skutečnost. Mám dost důkazů, že tomu tak je, používá až příliš mnoho výroků z mých kritických článků a projednává je, dost často sedí i slovosled. Výsledek je dost často kuriózní. Na toto jsem byl již několikrát upozorněn čtenáři mých článků, to je také jeden zajímavý postřeh, že to postřehli čtenáři.Abych jen neničil a zbytečně nekritizoval, rozhodl jsem se, že pomohu státu po svém, napsal jsem dopis panu Grossovi. Tou dobou byl ministrem vnitra, a požádal jsem jej o audienci, nepřišla mi žádná odpověď. Považoval jsem jej za slušného člověka a chtěl jsem se s ním poradit, jak pomoci lidem této země. Ve stručnosti jsem sdělil asi toto, jsem nositelem štěstí a pohrom, kde pracuji násobí se zisk o plných sto procent každý rok. Jestliže bude první rok výdělek jeden milion, následující rok již to budou miliony dva a v dalším roce čtyři miliony, vše se prostě násobí. Uvedl jsem ale i příklad, jak lze ničit - můj syn přišel ve školce o oko, ve firmě kde jsem pracoval od jejího vzniku ( byl jsem tam zaměstnán přibližně 20 let), znevážily toto neštěstí, a proto jsem odešel. Po mém odchodu tato firma zanikla během šesti měsíců, byla prostě vymazána z obchodního rejstříku, i přes nesmírný majetek a s 12 000 zaměstnanci, nic je nedokázalo zachránit, prostě zaplatili. Mohl jsem ještě Grossovi také popsat i následující případ, jeden Němec mě okradl o přibližně 3 000 Euro, přestože byl dostatečně zámožný a vcelku se jednalo z jeho pohledu o pár drobných, měsíčně vydělával mezi 30 000 až 50 000 Euro. Výsledkem bylo naprosté zničení jeho firmy spojené o exekuce majetku, stal se nezaměstnaným. Mému varování se jen smál, nevěřil. A nyní zpět ke Grossovi, upozornil jsem jej, že nechci pomoci straně, ve které vystupuje a ani žádné jiné, veškerá politická uskupení považuji za zločinecké organizace, která nejsou garantem, jak pomoci této zemi ale naopak, název organizace je jen pouhou zástěrkou k zneužití a získání bezpracného zisku. Veškeré politické strany jsou ve skutečnosti různé typy mafie, které mezi sebou vedou boj o teritorium vlivu a finance. Nakonec jsem můj dopis doplnil asi touto větou: nedělám to pro zviditelnění, jsem možná i hlupák ale s pouhým IQ 150 , toto o sobě netvrdím já, ale několik cizích pramenů. To IQ nepovažuji za patent na rozum, ani za nějakou chytrost, je to jen a jen možnost rychleji analyzovat a pomoc v učení, nic víc, ani míň. Jsem nositelem štěstí a lze si toto ověřit z míst kde jsem pracoval, podnik vždy dobře prosperoval a po mém odchodu již pouze stagnoval. Mým krédem je pomoci celé zemi, nynější stav je jako by se měl dobře jeden člověk v podniku, proč to nepozměnit a podělit se o prosperitu se všemi v podniku? Tímto jsem měl na mysli jedna firma ve státě, proč to nezměnit a přinést prosperitu celému státu.Ve stručnosti to je vše, co jsem nabídl Grossovi, nepovažoval ani za nutné mi na toto odpovědět. Měl jistě důvod, v dřívějších článcích propaguji rozpuštění všech politických stran, pokud se chtějí organizovat, nelze jim bránit, ovšem bez finanční podpory státu. Jejich organizaci vnímat jen jako zájmovou činnost, třeba jako svaz holubářů nebo bratrstvo včelstev. Jenže, netajím se jistou nedůvěrou také k deseti procentům národa, to jsou vesměs státní úředníci na všech postech a někteří rádobypodnikatelé.
III.
Náš stát je dost bohatý na slušné a poctivé občany, to je ten zbytek, pro jejich poctivost a slušnost je potřeba zničit tuto desetinu. Je nutností vytvořit úřednickou vládu z odborných kruhů, je to stejné jako v podniku vytvořit dobré vedení, samozřejmě je nutné vytvořit i takové platové podmínky které budou pohyblivé, jak poroste zisk ve státní pokladně. Nyní je situace obdobná jak u domovního pokoutného prodejce, prodá brak a ještě nutí pod příslibem nevídané kvality ke koupi, a jeho komplic mezi tím vykrade kupujícího.Tímto mým dopisem se dostal Gross pod jakýsi deštník, prostě se dostal pod mou ochranu na zase tu magickou dobu, to je šest měsíců. V této ochranné lhůtě se stal předsedou vlády a byl doslova neprůstřelný, jeho popularita šla nebývale nahoru. V září téhož roku jsem napsal další článek zaměřený na politickou scénu, popsal jsem ve stručnosti můj dopis, a že má ještě možnost odpovědi do prosince téhož roku. Popsal jsem další budoucno asi takto: jeho kroky po 20.12 2004 budou kroky po dobře nabroušeném ostří nožů. Jakou má odvahu, ukáže jen tento budoucí čas. A jak je známo čas ukázal.Pokud se pamatuji, byl jsem patnáctého dubna letošního roku v poslanecké sněmovně, zde jsem se dal do hovoru s jednou korpulentní dámou. Považuji za slušnost se představit, to jsem udělal, současně jsem se představil jako pisatel článků a také k té již populární klatbě. Ten opovržlivý pohled byl až dojímavý, při představování byla tiše arogantní, že jsem pisatelem kritických článků, byla již nadřazeně arogantní, a nakonec při vyslovení, že jsem autor klatby, byla božsky arogantní. Na otázky ohledně tvorby kvality zákonů neodpověděla, jen zafuněla a temperamentně odešla, pro mne to byla ale také odpověď, touto cestou děkuji. Nyní bude zanedlouho již magických šest měsíců, a ve funkci již není. Náhoda?V červnu jsem napsal dopis také Paroubkovi , jelikož nemá moji důvěru, dal jsem mu toto dostatečně najevo, také žádná odpověď. Projevil jsem zájem, jak to bylo vyřešeno s tak pochroumanou Záchranou službou, kdo nese zodpovědnost. Dále jsem požádal o nalezení konkrétních viníků pádu vánočního stromu, nelze přece do nekonečna, aby vinu známých pachatelů platil stát, daňový poplatník, ale vše má platit skutečný pachatel. Na vše má ještě Paroubek čas, ale zase do určitého data. Jak vše dopadne a jak využije tento termín je ještě ve hvězdách, nechci předbíhat, jen sedím a pozoruji. Do vánoc času dost.Další z dotazů zněl, jak si cením naší vládní administrativy. Pro mne je absolutně bezcenná, nemám k této instituci pražádnou důvěru. Je ale mnoho dotazů na naši vládu, a co se to vlastně děje, zde se pokusím o přiblížení skutečných dějinných kroků. V jednom z posledních článků jsem ji popsal, jedná se asi o sedmistránkové pojednání, byl jsem nucen pro pochopení čtenáře popsat obsáhlejší osvětlení naší minulosti která je záměrně překrucována. Popisem stručného popisu této instituce jistě pochopíte proč. Toto téma je ale ve skutečnosti s podrobným zmapováním a doloženým materiálem na několik svazků knih. Těch sedm stránek je vlastně jen pouhým nárysem, prostě krajní mez. Nyní stručně. Pádem Rakouské monarchie bylo nuceno opustit naši republiku mnoho úředníků, místodržících, kteří byly dosazeni vládnoucí mocí z Vídně. Nástupem prezidenta Masaryka byl stát očištěn od zbytečné administrativy, jenže nově se rozvíjející stát potřeboval jistou administrativu, tak byla prostě nahrazena z těch postů které byly spíše jen okresního formátu z řad nižšího úřednictva. Tato vrstva úředníků ale neměla jistý mezičlánek a viděla skutečný život a nutné potřeby obyvatel reálně. Tento vlastně vynucený tah, byl jistou výhrou pro rychlý růst našeho ekonomického potenciálu. Tak se stalo že naše koruna se stala velmi žádaná ve světovém obchodě. Za vše hovoří jen jedno číslo, za pouhých dvacet let.Tento raketový start měl jednoho dobrého pozorovatele, byl to Adolf Hitler. Nezaváhal, a aby dostal do svých řad dělníky, započal s obdobnými sliby prosperity. Okupací našeho státu neměnil vládní aparát, jen dosadil místodržitele, náš aparát byl pro něj vlastně na špičkové úrovni. Po Heydrichiádě započal sice hon na naše obyvatele, udavačema z vlastních řad za nějaký desátek, jenže bez nějakého poškození této administrativy. Naopak, spolupráce byla výnosná. Po válce bylo nadšení obyvatel z vítězství přímo opito, toho využili komunisté k propagandě, jak budou potrestáni tito kolaboranti. Tak se dostala komunistická strana do vlády, a co více, obsadili přímo ministerstvo vnitra. Nyní mělo být ale otevřeno mnoho procesů, slib byl nedodržen, přesto že měli kompletní archiv gestapa. Důvod byl prostý, členů KSČ bylo málo a hlavně bez jakýchkoliv zkušeností ve vedení státu. S tichým souhlasem Moskvy bylo od potrestání kolaborantů upuštěno, podmínka byla vcelku jednoduchá, buď spolupráce v novém režimu nebo šibenice. Již ale zanedlouho nastal čas věšet na šibenice, případné svědky kolaborace anebo možné odpůrce. Tak se zanedlouho z fanatických fašistů stali zasloužení pracovníci komunistické strany. Tato sorta lidí si již náležitě pohlídala a odstrčila skutečné komunisty od možnosti je odhalit. Vše šlo ještě podstatně dál, tento režim jim vyhovoval, své děti šly ve šlépějích svých rodičů a tento řetězec panuje doposud. Pokud je mi známo, tak rodina Havlova byla obviněna ze spolupráce s fašisty (podle dobových novin), proto se domnívám že Havel nebyl poslán do skutečných kriminálů s nálepkou MUKL pro nehrozící nebezpečí z jeho strany, byl jen ve skutečnosti monitorován. Zvolením jeho, jako prezidenta bylo jistou zárukou neotevření skutečných událostí před únorem a po únoru 1948. Toto vše je také jeden z mála důvodů ,proč ve skutečnosti nebyla doposud dokončena restituce majetku, odhady které kolují zní na 20-25 % co ještě nebylo navráceno.Na dotazy, jak je to se soudci a vymahatelnost práva, nemám odpověď, kdy budeme skutečným právním státem a kdy bude demokratické zřízení soudit skutečné zločince, je jedna odpověď. Vše bude v naprostém pořádku až budou vytvořeny zákony pro občany a ne pro právníky. Dalším nutným krokem je očista justice od nadřazených a nabubřelých zločinců v taláru. Jistě uznáte, že ten nový zákon o vyživovací povinnosti rozvedených manželů i po dvaceti letech, je hrůznou a nedůstojnou arogantností, je ale přímo prací jen zločinců v taláru. Právní a mravní čistota těchto lidí přímo hraničí s demagogií nadřazenosti. Jenže co je to za nadřazenost? Jsou to jen vysokoškolsky vzdělaní lidé, zde ale nastupuje jistá pochybnost, bylo dostatečné jejich vzdělávání při výběru na tyto školy? Je známo že se do těchto škol rekrutovaly jen děti pohlavárů, ať členů KSČ nebo jen přisluhovačů této strany. A tato pochybná strana má kořeny až po kolaboranty Gestapa.
IV.
To také znamená že valná většina právníků absolvovala studium na právnické fakultě nikoliv z pozice školních znalostí, ale jen z pozice známostí, to platí do současné doby. Jeden příklad ze současné doby, mám dceru a již od dětských let bylo jejím snem stát se právníkem, šla za svým snem dost důkladně a celou základní školu absolvovala jako premiant školy. Další její kroky byly zase jako premiant gymnázia, tímto chci říci že její vysvědčení bylo vždy dost fádní, samá jednička a jak dodávám i z chování. Již ale před ukončení posledního ročníku tohoto gymnázia jsem se rozhodl monitorováním jejího dalšího studia, prostě řečeno jaké má šance se dostat na ta její vysněná práva. Očekával jsem nějaké ty prohřešky s mravními zásadami na těchto vysokých školách, ale skutečnost byla a je daleko horší, veškeré vysoké učení je již od prvopočátku školou korupce. Když něco monitoruji, nechodím s bubnem, dělám si vše v naprosté tichosti, mám tedy přímo objektivní pohled ničím neovlivněn. Stručně řečeno mé zjištění, k absolvování přijetí na právnickou fakultu je nutno dát do obálky 100 000 Kč, v odvolacím řízení je to již 250 000 Kč.Dcera se samozřejmě na tuto fakultu nedostala, ale dalším mým krokem bylo zjistit kdo se tam dostal a jaké měl třeba známky, zjištění je to co jsem předpokládal, po zaplacení lze přimhouřit oko i nad několika trojkami. To sem již v celku nepatří, ale co jsem udělal popíši. Napsal jsem na toto téma článek a osobně donesl na Karlovu univerzitu, ubezpečil jsem je, že se budu dost angažovat o celkové zničení všech vysokých škol na našem území již z prostého důvodu, že začínají učit v prvopočátku korupci. Dalším vysvětlením je již to, že se nedostanou na tyto školy skutečně nadaní žáci, ale houf zazobaných hlupáků a tím budeme tratit podstatně více ve všech oborech, které potřebuje stát jako sůl. Jsou to tedy zbytečně vynaložené finance, stal by se stejný prohřešek jako v současné skladbě členů justice a vládní moci. Vážím si z této garnitury jen asi tří členů, zbytek je jen tlupa neotesanců a dobře placených nezaměstnaných. Nepovažuji za dobré také neokázalou starost o tyto nezaměstnané, justiční paláce a další budovy pro údajně nezbytný aparát, jsou vyloženě vyhozené peníze, bylo by podstatně ekonomičtější a hlavně skoro za minimální peníz revize zákonů. Jasné a stručné zákony umožní rychlý nárůst pro vymahatelnost práva, tím se také podstatně sníží počet členů justice. Nelze přece do nekonečna nahrazovat neschopné právníky dalšími neschopnými právníky, ještě ale bez vyhazovu, tak vzniká stále větší tlak na další paláce a platy. Jenže, proč platit za mizernou a diletantsky provedenou práci? Jasným důkazem jsou stohy nevyřízených kauz, stovky stížností ve Štrasburku a nakonec ještě další u ombudsmana, to zcela jasně hovoří o morálním kodexu, který tito státem placení zaměstnanci postrádají.Charakter těchto lidí jsem již popsal mnohokrát jak v útržcích, tak v samostatných článcích. Jen okrajově, po únoru 1948 byla dodána nová ústava současně s novými zákony, zákony byly vcelku konkrétní pro tento nový režim, legalizovalo se bezpráví. Nyní je již stát "údajně demokratický" a tito lidé nebyli schopni očistit a sladit ústavu a veškeré zákony. Pro uklidnění voličů se sice vyrábí jisté zákony, které jsou přímo diletantské a okamžitě se stále novelizují, jsou to přímo zmetky. Pokud dělník vyrobí dva zmetky, stává se již nezaměstnaným, a co si má obyčejný občan pomyslet o člověku s výrobou i třiceti zmetků za podstatně jiný plat? Že nehovořím do větru, je jasné, doposud nebyla a není vytvořena osobní zodpovědnost za poškození státu, jak je pravidlem v demokratickém zřízení, naopak, stále platí komunistické manýry. Je to naprosto jasné, navenek se prosazuje vedení státu jako demokratické a skutečnost je fašisticko-soudružské, tam vždy platila kolektivní zodpovědnost a kryla to jednou větou, neznámý pachatel. Vytvořením jakýchkoliv politických stran a matoucích programů se nedá dělat demokracie, demokratické zřízení lze docílit jen na základech skutečně mravních a poctivých lidech, současnost nemá s demokracií absolutně nic společného. Pohledem na dobře zásobenou knihovnu zákonů a všech nesmyslů s tímto související se dělá slušnému člověku nevolno, jak by ne, vždyť se jedná o několik set kilo jen nesmyslů. Je to ale nesmysl? Svým způsobem jistě, pokud jste nuceni ale něco řešit v mezích zákona, je nutno veškerou tuto literaturu prostudovat. Je to nutné již z toho důvodu, že se vám každý vládní úředník vysměje a dodá, neznalost zákona není omluvou. Kdo tedy zná zákony? Jistě jen malá skupina lidí, co se tímto živí a další sortou jsou lidé, kteří stojí na pokraji společnosti a profitují z těchto zákonů, zločinci bílých límečků, recidivisté a Rómové. Suma sumárum, pro 80% občanů tohoto státu není potřeba zákonů pro jejich bezúhonnost, a přesto že jsou zde zákony, nedokážou ten zbytek obyvatel patřičně umravnit. Nedávno sněmovna již snad po dvacáté jednala o snížení věkové hranice trestnosti mládeže (psal jsem článek o klidném spánku justice, 1997), mým návrhem je stále hranice deseti let, kolika dětí se dotkne? Maximálně jen asi 2%, a to jsou jen na svůj věk dostatečně vyspělé, pro další to bude jen výstraha. Tento represivní zákon neznamená, že je nutné k použití pod nějakou šablonou, ale máme možnost jej použít. Tento zákon nebude bránit v životě žádnému dítěti jako pro těch 80% dospělých jedinců, co jej vlastně ani nevnímají.Stále se pokouším o lepší objasnění chybných kroků naší vlády a vládní administrativy, jenže, těch nezodpovězených dotazů je stále mnoho. Počínám již uvažovat o novém obnovení svých článků, bylo by to asi jednodušší než stále odpovídat a psát jednou již popsané. Nu, znovu k věci justice.Současné zákony mají ochraňovat bezúhonné občany, toto se neděje, naopak jejich poctivost je na obtíž. Zločinci parazitují na této slušnosti s požehnáním státní moci, která údajně zastupuje poctivé občany. Dá se to vyjádřit i podstatně přesněji, vláda jako zločinecká organizace parazituje na slušných občanech tohoto státu spolu s podsvětím, a vězení jsou jen rekreační a rehabilitační střediska dotovaná na úkor daňových poplatníků. Najdou se jistě jedinci, kteří se mnou nebudou souhlasit, zločinci s kravatou, faktem ale je, že vznik První republiky byl na tom podstatně hůř. Bylo totiž po světové válce a hospodářství bylo zničeno, vyčerpáno.
V.
A tito vládcové zničili jak trhy, tak veškerý průmysl (na toto jsem upozorňoval v programu v roce 1990), z věřitele udělali dlužníka. První republika se budovala, současná se rozkradla. O morálním profilu soudobých vlád je něco dost podobného fašismu, a to je dost zarážející. Hitler dělal rasovou genocidu a likvidoval protivníky za peníze, prostě každý nepohodlný si zaplatil svého kata a ještě i zpopelnění. Současná vláda dělá něco obdobného, nechává drancovat tento stát a sama se ještě přiživuje stálým růstem svých platů. Skuteční zločinci z vyšších vrstev jsou nepolapitelní (ty zákony), ale veškerá zodpovědnost je za tyto zločiny házena na ty nejchudší vrstvy obyvatel v podobě daní a snižování životní úrovně. Jasně a stručně řečeno, těch 80% slušných si vědomě platí snižování životní úrovně a drancování této země. Jak jsme na tom, je jasné, neonacisté se vesele scházejí a vláda je pouze "monitoruje", tito jedinci jsou totiž vesměs z lepších kruhů. Naopak, komunisté budou stále pod dohledem pro požadavek sociálních jistot, tak se brzy zruší jako zločinecká organizace. No a tím aktem se naprosto přesně ukáže kdo kam patří, kdo bude pro zrušení je člen fašistické strany, proti zrušení je ještě buď komunista nebo demokrat. Po odstranění komunistů ze scény, bude další oběť a to odborové hnutí, důvodem bude nepřiměřené požadavky pro pracující. Někdo namítne, to dnes nelze udělat, opak je pravdou, jen se budou fašisté jmenovat třeba Strana rudého srdce pracujících, jméno strany je nepodstatné. Tento akt se opakuje naprosto stejným způsobem od vzniku fašizmu. Jenže, ti ,co to budou tvrdě požadovat, se zanedlouho ukáží jako spící buňka fašizmu a přijde na lámání chleba, dojde to podstatně dál, bude likvidována celá opozice, byly kryti loajálnosti k režimu a tento režim jim poskytl patřičné vzdělání, a šlo to podstatně dál, vydělali na režimu komunistů. A tito skuteční zločinci? Ti mají jen jedno přání, neodhalení jejich skutečné minulosti a v klidu dokončit svůj sen, ovládnout tuto zem a pobírat platy bez nějaké pracovní aktivity a ještě, nedej bože, třeba nesení zodpovědnosti. Vše lze dosáhnout, současné zákony to přímo nabízí, a nákup zbraní nasvědčuje proč, a k čemu.Jen ještě malé odbočení, budu se zase opakovat, toto budu již opakovat asi po třetí. Na jaké vyspělosti je naše demokracie, a výši naše vedení republiky, jasně dokazuje že jsme jen podváděni o demokratickém smýšlení naší vlády.Skutečný stav naší země je naprosto jasný již po mnoho let, je naprosto zřetelně zakrýván jistou loajálností k lidu tohoto státu, skutečnost je horší, veškeré vedení koketuje s fašizmem. Občané státu si jistě vzpomínají na znesvěcení tanku na Smíchově a urychlené odstranění, a také kdo dal podnět. Vláda to zdůvodnila v podstatě šalamounsky, to je za rok 1968. Ježe, to není tak jednoduché, nelze si plést jablka s ananasem. Pokud je to tak jak uvažují, mohl bych jistě i současného Němce nazvat Hitlerovcem. Stručně řečeno, navrhovatelé se projevili jako novodobí nacisté, nesnesly, a nesnesou pohled na vítěze. Dal jsem jistý podnět v několika článcích o vybudování jistého pietního místa na Letné, na bývalém pomníku Fronty na maso. Jednalo se o postavení dvou tanků, jak z Východu tak i Západu, v jejich středu stíhačku Spitfair. Tento střed Prahy si jistě naprosto jistě zaslouží jako hold jejich statečnosti. (Kdo uvažuje o nějakém komerčním využití má prostě smůlu, postaral jsem se již, aby byl zničen). Podzemní prostory využít všem padlým za tuto zemi, Legionáři,atd.. Nelze stavět stát bez náležité úcty k elitě národa, tito lidé dali to nejdražší, a pro koho? Jistě ne pro současné zločince, ale pro svůj lid, pro slušnost, nelze je opomíjet. Osobně, nechodím na dušičky k hrobům svých blízkých (nejen přímé příbuzné, ale i k učitelům a lidem, kterých jsem si vysoce považoval), nehraji divadlo, ale vzpomínám na ně dost často, již pro jejich památku se snažím žít tak, aby se neobracely v hrobě hanbou, mám dojem, že je to podstatně poctivější. Veškerá honorace v čele s prezidentem jsou jen obyčejní maloměšťáci, chybí jim jistá pokora a slušnost, o morálním kodexu nemluvě. Byly by nejraději na vše zapomněli, a nějaké pietní místo daly na periferii města, pro uklidnění obyvatel, a kde se jednou za rok jak se patří zviditelní. Že se vlastně skutečně jedná o nežijící elitu národa, a národům kteří zemřely za nás, jim jaksi ještě nedošlo. Monitorováním stávajících kroků a poměrů ve státě, je dojem opačný, prostě fandily a fandí druhé straně.Dotaz, co říkám armádě, je také zajímavý. Zde je přímo ukázkově potvrzeno, jak je vláda odtržena od reálného života , nejsou peníze na nic a lidé doslova živoří, vše je v troskách a nakupují se zbraně. Jenže proti komu? Jsme nyní členy nějaké unie a ještě v jejím středu, proti komu budou stát tyto zbraně? Proti okolním státům? Ne, budou jen případnou hrozbou proti vlastním obyvatelům, je to jistý záměr proti případnému vypovězení občanské neposlušnosti k vládě. Tvrzení, že sice jsme členy EU a máme sousedy, kteří nás již v minulosti několikrát napadli, jsou chabá, jsme jen pouhou kapkou ve střední Evropě a veškeří sousedi při zachrastění svým zbrojním arzenálem nám dají jasně najevo, kdo je zde vlastně pánem. Tato výzbroj je doslova směšná pro sousedy, ale proti vlastním lidem je dostatečně hrozivá, podobnost s diktátorským režimem je pouhou náhodou? Dalším nemalým faktorem je dost velká provize objednatelům těchto zbraní, kdo tuto provizi shrábne má do konce života již vystaráno. Vše ovšem zaplatí daňový poplatník, a zrovna ti, co mají nejhlouběji do kapes.Povodně a americká pomoc, no to nemá chybu. Ten dotaz je opravdu také perlou. Náš stát jde ve skutečnosti již zařadit jen mezi rozvojové země, sice lepší kategorie, ale jasně již vykradené, chudé. Naproti tomu lze považovat USA za nejbohatší zemí světa, ale jen pouze majetkem, duchem jsou to vlastně jen primitivové. Náš stát a jeho nejchudší vrstva se mohou nad nimi jen pousmát, jsou to lidé s vysokou morální vyspělostí. Není jistě tajemstvím, že naše zem prodělala řadu katastrof, jak vykutálenou vládou počínaje, která přihlížela a ještě pomáhala vydrancovat tuto zem, až po nebývalé povodně. Tyto povodně jsou ještě v paměti obyvatel, bylo dost zemí, které nabídli nějakou pomoc, také USA. Není tajemstvím, že tento stát pomohl půl milionem korun. Nyní jednoduché počty, jestliže spojené státy mají řekněme jen 200 000 000 obyvatel, tak každý.
19. října 2005 v 16:25 ERS