Byl 17. listopad vyústěním snahy nespokojených občanů o změnu režimu, nebo se ekonomicky vyčerpaný totalitní systém zhroutil sám poté, co ho opustila Moskva? A do jaké míry zde hrály roli tajné služby?

Dá-li se odpovědět na otázku poctivě, musí druhá strana chtít naslouchat a chtít pochopit i argumenty. Veritas super omnia vincit. Pravda nade vším zvítězí. Země západní Evropy toho za celá staletí trvající koloniální politiky nakradly dost a vložily do své vitríny. Tohle snadné bohatství plus americké technologie dávaly těmto zemím jistý první stupeň náskoku před zeměmi východní Evropy. Sovětský svaz, který nesl největší břímě kruté války, byl po ústupu Němců spálenou zemí - 25 milionu mladých v produktivním věku zahynulo a těch pár let mezi válkami a jinými sváry nedávalo téměř žádný prostor pro vybudování moderního průmyslu. A nešťastné  e m b a r g o.  Na tisíce položek vztahující se embargo. Pak sečteno a podtrženo. Trochu protipropagandy a bylo na nespokojenost lidí zaděláno. A když lidé neznali nebo jim nebylo vysvětleno, jak to je, tak přijdou na řadu tajné služby, a ono se jednodušeji podrývá, znevažuje a ničí, než hájí a ve prospěch nového společenského řádu argumentuje. Přesto jsem přesvědčen, že nešlo o vyčerpanost systému. Vše bylo věcí dohody.

V listopadu uplyne 25 let od sametové revoluce. Jaké změny, dobré i ty špatné, podle vás přinesla České republice změna režimu?

Lidé si začínají uvědomovat, že i vstřebaná kultura a nabytá vzdělanost jsou bohatství a začínají chápat, že země Západu nejsou vůbec vstřícné k ekonomické pomoci, ale naopak. Stovky našich lékařů a vědeckých kapacit odešly a pracují v západní Evropě a jejich schopnosti a úroveň někdo musel zaplatit. Samozřejmě, že tato skutečnost je tiše tolerována, ale lidmi je vnímána a registrována. My stavěli promyšlená města v době bezprostředně po válce a svět bledl úžasem. Dnes je stavebnictví v útlumu a těch pozitivních věcí je velmi málo. Byli bychom se socialismem dál.

Poraženými roku 1989 byli komunisté. Jak si dnes podle vás vede současná KSČM pod vedením Vojtěcha Filipa? Co měli komunisté po revoluci udělat jinak?

Poražení v roce 1989 byla zrada. Poražení byli všichni, kdo převlékli dresy, a najednou bylo jasno, kdo je kdo - a to je pozitivum listopadu 89. Stáli obnažení s uhýbavými pohledy. My jsme zůstali a neměli jsme se za co omlouvat. Postavili jsme města a vesnice. Z lidí kdysi strádajících a žijících v bídných podmínkách kapitalismu udělali skutečné vládce svých osudů. Školstvím na vysoké úrovni připravení lidé. To byl socialismus. A ten nejde porazit. A stud leda za ty, kteří se k nám vetřeli a nebýt listopadu 1989, dnes by škodili v politbyru ve vládě, Parlamentu a všude, kam by nalezli. Je pravdou, že tam jsou i dnes, ale neubližují socialismu a našim cílům, protože vše se musí dělat se srdcem. A mnohým jaksi uniká reálný stav věci. Z cesty k socialismu se dnes těší daleko více zemí ve světě, než tomu bylo v roce 1989. A KSČM dnes dělá, co může.

Co byste vzkázal těm, kteří tvrdí, že komunistická strana měla být po roce 1989 zakázána?

Kteří to jsou? Snad nejsou ve funkcích!? Do blázince s nimi!

Jak se jako komunista vyrovnáváte se zločiny let padesátých? Jak se díváte na vpád vojsk Varšavské smlouvy a následnou normalizaci, kdy šlo o systémovou obnovu neostalinismu, postupné unavování a otupování politického odporu? Schvalujete cenzuru a omezování politických lidských práv, kterých se KSČ dopouštěla v období normalizace?

Padesátá léta byla ve znamení rozděleného světa vedví, o sytém a hladovém. Každý bránil své. Nezapomínejme na vraždu velkého syna řeckého lidu Nikose Belogianise a jeho soudruhů v Řecku v neděli a ve čtyři ráno. To ani Němci nepopravovali v neděli. Nebo vražda Rosenbergových ve Spojených státech nebo belgická vražda vlastence Patrice Lumumby v Kongu a tisíců vlastenců umírajících dodnes. Jedno mají společné. Nechtěli pro lidi svých zemí nic víc než kousek chleba, vzdělání pro své děti a životní jistoty. Je přece jenom zásadní rozdíl s tresty v padesátých letech u nás a ve světě. Tady chtěla menšina změnu na učet většiny, zatímco kapitalistický svět je o nadvládě menšiny nad většinou.

Stále častěji se objevují názory, že v prosinci 1989, kdy se rozhodovalo o budoucnosti této země, se mělo navázat na budování socialismu s lidskou tváří, což by mimochodem uvítala i většina čtenářů ParlamentníchListů.cz, kteří se takto vyjádřili v jedné z našich anket. Co k tomuto lze říci? Byla by tato cesta vhodná? Jak by dnes vypadala tato země, pokud by se tehdy přistoupilo k této variantě?

Každá i ta nejlepší věc, i ta nejčestnější myšlenka je vždy chápána některými jedinci jako příležitost, jak se na její vlně svézt. Socialismus v každém případě, ale ten s lidskou tváří, tak tam vidím ty, o kterých jsem hovořil výše. Víte, ti co nejvíc bubnovali pro socialismus s lidskou tváří, tak ti se za něj pouze schovávali, a byly i nalezeny sklady zbraní a následné kroky by vedly ke stejnému výsledku, jaký zaznamenal listopad 1989. Jen by asi proteklo více lidské krve a v roce 1989 komunistická strana v čele státu nabytá léty zkušeností byla připravena a schopna situaci vyhodnotit a zvolit nejméně bolestné řešení. Bez krveprolití, jen za cenu ztráty pozic socialismu na několik desetiletí. Máme se, jak se máme, a to jen díky práci tohoto lidu. Západ nikdy nikomu nepomohl a nepomůže, a tak si i dnes večer lehneme, jak jsme si ustlali.

Když dnes lidé s nostalgií vzpomínají na dobu před listopadem 1989, kritici minulého režimu uvádějí, že lidé mají špatnou paměť a už zapomněli na zločiny, které minulý režim napáchal. Jak to je dle Statise Prusalise? Zapomínají lidé, nebo jsou zklamáni z toho, že se jejich očekávání nenaplnila?

Prof. Andrej Zubov, stárnoucí muž, kterému uniká realita, vystoupil v několika programech českých televizních společností, a tak tam rozdával názory okolo všeho a byl tak spokojen s tím, co říká, že se ptám sám sebe - má vůbec smysl chtít říct pravdu, když se tak daří lhářům? Socialismus tady také jednou byl a lidé k němu přivoněli. Bylo to něco pulzujícího, něco nového, spravedlivého a něco, co zajišťovalo jistoty a bezpečí. Většinu v naší společnosti po válce tvořili lidé volající po lepším světě a ten splňovaly ideály socialismu. Byl tady stát a ten svými zákony zajišťoval touhy většiny, a pak tady byli  jedinci toužící po jiném světě a vyvíjeli aktivní nenávistnou činnost a akce vedoucí k rozvratu hospodářství. A tak logicky přicházel trest. Ale takhle se choval obapolný svět proti svým oponentům. No a k poslední části otázky: Lidé viděli vitrínu Západu a byli zvědaví, moc zvědaví a chtěli změnu, a než procitli a pochopili, o čem to všechno je, přišli doma v privatizaci celkem o všechno, a tak jsou zklamaní a zvědavost dostala za své.  

• Jan Urban, Martin Bursík, Vladimír Hučín, Miroslava Němcová, Ivan Langer, Štěpán Kotrba, Karel Janeček, Miroslav Kalousek, Jan Graubner, Václav Žák, Petr Hampl, Jan Schneider, Karel Hvížďala či Hana Marvanová. I ti přispěli do seriálu ParlamentníchListů.cz, ve kterém osobnosti politického a společenského života bilancují dobu po listopadu '89. Kompletní seznam najdete ZDE.

Jak hodnotíte úlohu Václava Havla v procesu transformace země a jeho prezidentskou éru vůbec?

Ptát se mě na Havla je nešťastné. Myslím, že daleko výstižněji by se k jeho profilu a k jeho osobě vyjádřila řada jeho zklamaných blízkých přátel. No, ale když už - tak tedy Havel splnil bezezbytku svou historickou roli ve prospěch svých chlebodárců a je vinen za devastaci země a společnosti, za strašlivou kriminalitu, za rozvrat hospodářství, za znevážení rodinných hodnot. Snad stačí tento výčet. Ono se mu to jednou spočítá všechno a na nic se nezapomene. Historii nejde totiž oklamat.

Jak se díváte na masovou privatizaci v první polovině 90. let? Řada kritiků dodnes tvrdí, že měla být provedena pomaleji, že se rozkradl majetek a položily se základy dnešní korupci.

Ano, mnoho chyb a z nich plynoucí rozkradení majetku státu, tedy majetku lidu, majetku každého z nás. Tím víc se divím, že to trvalo tak dlouho. A protože končí období, kdy mohl být zákonodárcem, nebo dokonce poradcem prezidenta kdejaký blbec, dnes nemohu jinak než věřit, že se ledy pohnou a zákon bude opět v této zemi ctěn.

Někteří lidé včetně řady politiků u nás kritizují Vladimira Putina, že je to bývalý agent KGB a že k nám dnes v souvislosti s krizí na Ukrajině přichází ohrožení demokracie, přičemž hrozí návrat komunismu a obnovení Sovětského svazu. Jak se díváte na takovéto názory?
 
Nevšiml jsem si, že by prezident Vladimir Putin jevil nějaké známky demence, právě naopak, vyrostl v nejprestižnějšího politika světa, schopného ukočírovat problémy současnosti a čestně vzdorovat stále novým a novým intrikám kapitalistického seskupení. Poctivě upozornil svět, že jeho Rusko je schopné kvalitativně odpovědět na nebezpečný vývoj nových zbraňových systémů. Prohlásil rozpad Sovětského svazu za největší geopolitickou katastrofu dvacátého století a tento názor sdílí člověčí poctivost. A nebezpečí z Východu? Nesmysl! Tak akorát blahodárné slunce.

Jaký si myslíte, že bude další vývoj politického dění v ČR? Kam tato země směřuje pod vedením Bohuslava Sobotky?

Češi dokáží velké věci. Mají skvělého prezidenta a vlastence Miloše Zemana, který postupnými kroky stabilizuje právo a česká společnost a lidé nepotřebují nic víc než klid, mír a politickou jistotu. Přeji vládě a v jejím čele ambicióznímu a pro funkci premiéra talentovanému Bohuslavu Sobotkovi, ať toto zajistí a pak nic nebrání rozvoji této skvělé společnosti.