Humanismus znevýhodňuje slušné lidi a nahrává zločincům. Nebezpeční lidé patří za mříže. Brutálním a sériovým vrahům, včetně teroristů všeho druhu, ať již jsou příčetní či nikoliv, patří provaz.
Nechtěl jsem o trestu smrti psát po vraždě malého děvčátka v Kostelci nad Ohří. Jednak to bylo před volbami a někdo by si to mohl vysvětlovat jako populistický akt, mající za cíl zvýšení preferencí, a jednak se jednalo o malé dítě.
Nyní však zažíváme pokračování. Zahynul šestnáctiletý, nevinný chlapec, který navíc měl odvahu jít na pomoc své napadené spolužačce. Zahynul člověk, který by byl jistě přínosem pro naši společnost. Zahynul rukou vražedkyně, která bude vždy pro společnost nebezpečná a která se bude pohybovat po naší zemi jako nevybuchlá puma.
Málem zabíjela už v roce 2012 v Havířově. Za tehdejší útok stíhaná nebyla, protože lékaři konstatovali, že je psychicky nemocná a není trestně odpovědná za své činy.
Copak ten šestnáctiletý chlapec ve Žďáru n. S. byl za její havířovský čin odpovědný? Společnost tehdejším rozsudkem (v Opavě) vyřkla ortel – svým způsobem odsoudila tohoto odvážného a nevinného chlapce na smrt.
Ano je to tak. Polistopadový humanismus vždy znevýhodňuje slušné lidi. Máme plná ústa tolerance k různě nebezpečným individuím. Zavedli jsme humanismus vězenství.
Vězni v minulosti museli pracovat. Dnes je k tomu nikdo nesmí nutit. Mají svá lidská práva.
Mladí vrahové mají čistý trestní rejstřík. Do 15 let věku nejsou zodpovědní za své činy. Nesmí se objevovat v médiích jejich tvář ani citovat jejich jména. V diagnostických ústavech vychovatelé prožívají každodenní peklo. Trestat tam ony mladé vrahy v podstatě nelze. V těchto zločinných společenstvích se jedině učí ještě lépe krást, loupit a vraždit. Povinnost práce a tělesné tresty v těchto ústavech jsou jedinou cestou záchrany i pro tyto „děti“ samotné.
Pokud se naše společnost nebude držet zásady, že za zločin musí zákonitě přijít trest adekvátní k povaze zločinu, je odsouzena k zániku. A to nemyslím jenom společnost naši, českou, ale i evropskou. Mějme odvahu vrátit se ke starozákonnímu oko za oko, zub za zub. Trest smrti je jediným řešením k ochraně tisíciletého vývoje Evropy, včetně našeho státu. Pokud nebudeme dostatečně razantní my, předvedou nám to jiní.