Lidé se mě ptají, proč v USA doposud nevypukla revoluce, nebo alespoň neproběhla reforma podobná například New Deal. Příjmy střední třídy klesají, roste počet chudých, téměř všechny zisky jdou směrem k bohatým, kteří korumpují americkou demokracii. Proč se tedy nic neděje? Předně je to tím, že pracující lidé jsou paralyzovaní strachem ze ztráty práce a mzdy, kterou nyní mají. Dříve to byly právě oni, kdo stál za reformami, včetně oblasti minimální mzdy, čtyřicetihodinového pracovního týdne, podpory v nezaměstnanosti a podobně. Tak už tomu ale není, protože lidé se neodváží vystoupit. To poslední, co by chtěli, je dělat problémy a riskovat ztrátu toho mála, co jim zbývá. Navíc byl zdecimován hlavní prostředek jejich ochrany, kterým byly odbory. Ještě před čtyřiceti lety v nich byla více než třetina pracujících v soukromém sektoru, nyní to je méně než 7 %.

Dalším faktorem je umírněnost studentů, kteří také bývali hlavní silou za významnými společenskými změnami. Dnes je ale tíží dluh, který od roku 1999 vzrostl o více než 500 %. Průměrná mzda, kterou dostane student nastupující do práce, ale v reálném vyjádření klesla o 10 %. Dluhy studentů navíc nejsou dotčeny osobním bankrotem a trh práce pro čerstvé absolventy je nadále velmi slabý. Výsledkem je i to, že rekordní počet jich v současné době žije s rodiči. Reformátoři a revolucionáři ale nechtějí žít s rodiči a bát se toho, že je zatíží dluhy a neschopnost získat práci.

Třetím faktorem je cynismus, který Američané sdílí směrem k vládě. Domnívají se tak, že žádná reforma už není možná. Na dotaz, zda jejich vláda většinou udělá ty správné kroky, jich kladně odpovídá méně než 20 %. Když byl před padesáti lety tento průzkum učiněn poprvé, souhlasilo více než 75 % z nich. Je těžké nadchnout někoho pro změnu, když se domnívá, že vláda prostě nefunguje.

Možná, že někteří republikáni a šéfové korporací spolu s Wall Street záměrně snižují počet pracovních míst, aby mohli existující zaměstnance pořádně zmáčknout, pohřbít studenty pod horou dluhů a zvýšit cynismus ve společnosti na takovou úroveň, aby na změnu už ani nepomyslela. Spíše než takové konspirační teorie je ale pravděpodobnější, že pouze nic neučinili proti tomu, aby tento vývoj nastal. I tak ale přichází změna. Není možné, aby nadále rostl podíl, který mají na celonárodních příjmech a bohatství ti nejbohatší, zatímco průměrná domácnost chudne, jedno z pěti dětí žije v chudobě a mocné peníze si přivlastňují naši demokracii. V určitém okamžiku už bude mít společnost dost a ekonomiku i demokracii si vezme zpět. Reforma je sice méně riziková než revoluce, ale čím déle budeme čekat, tím bude její pravděpodobnost klesat. 


Autorem je bývalý ministr práce v Clintonově vládě Robert B. Reich, který nyní působí na University of California.

Zdroj: Blog Roberta B. Reicha