V prevratných časoch, kedy sme sa volali Československo (neskôr do toho začali ťahať veľké písmeno, pomlčku až nakoniec jednu republiku úplne roztrhli na dve samostatné), len málo ľudí vedelo alebo aspoň tušilo, čo prichádza a kto je za tým. Nemali sme ani potuchy o nadnárodných korporáciách, účelových zákonoch, zlodejoch v sakách poslancov či ministrov, LGBTI, GMO, TAFTA, NWO, ..., dokonca sme boli ochotní vidieť NATO ako jediného správneho ochrancu svetového mieru a MMF s OSN ako nositeľov spravodlivosti, pomoci a ohľaduplnosti medzi národmi.

Štrngali sme kľúčmi a každý snil o ružovej budúcnosti a do toho nám sladko zneli slová hlavných protagonistov vtedajšej politickej scény. Priam z duše nám hovorili a my sme im načúvali, verili im (radi) a s naivnou dôverou sme im dali plnú moc rozhodovať za nás. Ani vo sne nás nenapadlo, že by sa mohli čo i len mýliť, nedajbože úmyselne klamať. Veď hovorili to, čo sme už dávno chceli počuť, vyjadrovali naše osobné pocity a akoby sme z tribúny počuli naše vlastné myšlienky. Na rukách ich za to nosiť. Konečne a neodvolateľne!

Pamätáte sa na tie slová?

(z prejavov Václava Havla 11.1989 – 6.1990)

"Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků... Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.

V budoucnu se podle mého mínění musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jaké má dnes. Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem. Možná se ptáte, o jaké republice sním.

Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí.

Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.

Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat... Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice víc než kdo jiný. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v téhle chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme. (pozn.: do roka vyskočila inflácia so zdražením o 56%)

Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme.

Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury... Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné NEJDE TO."

Ako cynicky to znie dnes, keď už takmer každý tuší a veľa ľudí dokonca s istotou vie, čo to k nám prišlo a kto je za tým. Nachytali nás na ilúziu pravdy a lásky, na farebné sklíčka.

Úsmevné? Do plaču? Nech je každému tak, aká je mu jeho vôľa. Jedno je však na našej vôli nezávislé – vo všetkých voľbách, ktoré sa konali a ešte sa konať budú, si volíme stále tú istú oligarchiu v zákulisí, len vždy naletíme na raz modrý, inokedy červený prízvuk tej istej, neustále cynickejšej, predvolebnej rétoriky. Myslíte, že dnešné prejavy a sľuby sú pravdivé, že o 20 r. nebudú rovnako neuveriteľné?

Hráme s politikmi (podaktorí dokonca s radosťou) to stupídne teátro na voličov a volených. Odovzdávame vždy znova a znova univerzálny mandát vládnuť do rúk úplne cudzích ľudí, ktorí, nech už vstúpili do politiky s akýmikoľvek ušľachtilými ideálmi a túžbami po pozitívnych zmenách, nakoniec vždy skončia v rovnakých postrojoch a poslušne káru ťahajú len tam, kam chce oligarcha. Úsmevné – do plaču? Len do plaču (ak ste "len" volič).

Luko