K otázce prolomení těžebních limitů v uhelných oblastech již byly popsány vagony papírů a pro politiky i novináře se to stalo vítaným tématem, zvláště ve chvílích kdy přestávali být středem pozornosti veřejnosti. Spoléhali totiž na “občanskou zapomnětlivost”, která jim umožňoval dostatečnou “názorovou flexibilitu”. A ono jim to vycházelo a vychází ! Kdo by si také pamatoval byla-li snad paní poslankyně či pan poslanec před půlrokem proti prolamování uhelných těžebních limitů, nebo pro, když nyní hlásá pravý opak ? Vždyť až na pár odborářů a horníků nemá občanská veřejnost o těžební strategii a s ní spojených problémech ani páru. Stejně jako o tom co vytvořilo základy problémům se kterými se teprve dnes potýkáme.

    Ty základy všeho, co nás dnes rozděluje a trápí, “vyprojektovala” a založila hromadnou privatizací posedlá nová polistopadová politická reprezentace ! V níž při rozhodování byla na prvé místo postavena stranická ideologická hlediska, ne však hlediska jedné strany jako před listopade 1989, ale hlediska hned celé škály stran ! A to se vše odehrávalo za téměř devadesáti procentní absenci odborníků v rozhodovacím procesu ! Přírodní bohatství naší země, které do té doby bylo plně pod dohledem státu, se stalo vítanou kořistí všemožných dobrodruhů, domácích i cizích. Kterým to nová politická reprezentace, omámená získanou neomezenou mocí, ochotně požehnávala.

    Naše strana NÁRODNÍ PROSPERITA je hluboce přesvědčena, že veškeré nerostné bohatství na území České republiky patří všem občanům republiky, a ne jenom nějakým jednotlivcům a s nimi spřaženým zahraničním firmám. Kolonizace, která něco takového dovolovala, a kterou se kdysi vydatně živily “lepší kruhy” západních, na soukromém kapitálu postavených států, je už dávno přece minulostí. A že se tento kořistnický systém mohli někteří “chytráci” znovu obnovovat, za to můžeme poděkovat jen a jen naší polistopadové "elitě". Která slibovala všem lepší budoucnost, ale starala se především o tu svoji. Té, která nám slibovala svobodu a pak z nás udělala zamaskovanou kolonii svých západních přátel. To, že opět je na stole prolomení těžebních limitů, je jejich novým útokem na budoucnost národa.

   Snaha o prolomení těžebních limitů je poháněna jen touhou těžebních podniků po vyšších ziscích a povede jen k dalšímu drancování nerostného bohatství jednotlivci a cizích společností, na úkor občanů ČR. Národní Prosperita je přesvědčena, že pro udržení strategických zásob pro další generace, pro ochranu životního prostředí a řízený rozvoj společnosti je nezbytně nutné vrátit veškerou těžbu nerostných surovin, stejně jako těžbu ropy a zemního plynu, a obdobně i vodárny a vodohospodářské podniky a energetické společnosti, plně do rukou státu. Dnes je již většině lidí zcela jasné, že privatizace, která proběhla po roce 1990, byla v drtivé většině ke škodě národa. Veškerou těžbu surovin a zásoby vody musí mít národ  jehož vykonavatelem  vůle je stát, pod svojí kontrolou.

   Je vysloveným zločinem na budoucích generacích prodávat do ciziny suroviny, které budou v nedaleké budoucnosti při způsobu stávajícího hospodaření vytěženy. Rusko je u nás kritizováno za to, že jeho hospodářství žije především z prodejů surovin. My se chováme obdobně, jen s tím rozdílem, že naše zásoby surovin jsou oproti těm ruským vysloveně mizivé. A na druhé straně se zdráháme učinit něco pro zvýšení příprav k obnovení důlní těžby uranové rudy, která je, společně s obnovitelnými zdroji, kvalitním základem pro budoucí ve výrobu energie.

   Horníci, kteří dnes pracují v našich dolech v těžkých podmínkách za nevelkou mzdu pro zisky několika jednotlivců a cizích společností, by při útlumu těžby dostali smrtelnou ránu. Zachránit by je před hrůznou bídou mohla jen státem poskytnutá  možnost pracovat např. v uranových dolech, pokud by se tam těžba začala rozšiřovat, nebo po rozsáhle rekvalifikaci i v jiných státních firmách. To by se samozřejmě  mohlo týkat jen řádných občanů ČR.

   Je úkolem i povinností státní reprezentace a jejího aparátu, pokud má sloužit národu a jeho zájmům, zabezpečit  těm svým občanům, kteří pracovat chtějí , práci za důstojnou mzdu. Odbory, které se na veřejnosti tváří, že bojují za práva horníků bez ohledů na ostatní občany, si nevidí na špičku nosu. Jejich pravým posláním je tlačit na vládu, aby věci řešila komplexně a plánovitě pro všechny oblasti, a s dlouhodobým výhledem. Aby v tomto státě mohli už konečně lidé v klidu a dobře žít, je třeba zásadně změnit ekonomický model řízení státu a celý způsob řízení. Zkrátka změnit od základů státní systém i Ústavu republiky a naše zapojení do evropských i světových struktur. Zbavit se všeho marastu, kterým nás nové polistopadové reprezentace "podarovaly". Bez toho se z bahna,do kterého jsme byli zavlečeni, nevyhrabeme !

NÁRODNÍ PROSPERITA